Anatomie

Nebyl zjištěn rozdíl v zastoupení typů vláken u lidí různého somatického typu. Tzn., že endomorf má v dvouhlavém pažním svalu převahu (53,6%) vláken druhého typu, právě tak jako jedinec ektomorfního typu.

Byly zjištěny rozdíly (u několika svalů) v zastoupení vláken I. (SO) a II. (FOG) typu u mužů a žen. Zdá se, že u mužů převládají silnější vlákna druhého typu s vyšší kapacitou anaerobních enzymů, a s větší silou, rychlostí kontrakce, ale také s větší unavitelností.

Typ svalových vláken je geneticky určen. Rychlostní a silové osobnostní znaky jsou podminěny převážně genotypově; vytrvalostní znaky lze významně ovlivnit pohybovými aktivitami.

Lze to vyjádřit i méně "oficiálním" příměrem: sprintér se rodí - vytrvalec se vychovává.

Byla studována i závislost počtu vláken I. a II. typu na věku. Lze považovat za prokázané, že po čtyřicátém roku života, dochází k atrofii všech typů vláken. Je sporné, nakolik jsou tyto změny vázány na typologii svalových vláken. Podle některých údajů se zdá, že po dvacátém pátém roku ve svalech roste podíl "pomalých" - vytrvalostních vláken I. typu. Snad až o 5% na každých pět let věku.

Nakolik jsou tyto údaje obecně platné, a zda-li se týkají jen některých nebo všech svalových jednotek - není známo. Je nesporné, že s přibývajícím věkem roste vytrvalostní složka pohybových dovedností.

Rozsáhlou a mnohaletou diskuzi o "předurčenosti" nebo naopak "přecvičitelnosti" některého typu vláken určitým typem pohybového režimu, je možné podle současného stavu vědomostí uzavřít asi takto:

• Pohybová aktivita má zcela nepochybný plastický vliv na diferenciaci typu svalového vlákna.

• Specifickou pohybovou aktivitou dochází k vynucené diferenciaci vláken určitého typu.

• Nově diferencovaná vlákna zřejmě vznikají z nediferencovaných vláken III. typu.

[ To co platí pro diferenciaci svalových vláken působením sportovní aktivity, platí pochopitelně i pro léčebně dávkovaný pohyb.Pro potřeby rehabilitace a fyzioterapie je významný i opačný fenomén - inaktivita. Zdá se, že vlivem dlouhodobé pohybové inaktivity začínají ve vyřazených svalech převažovat vlákna I. typu.

Z praktického hlediska, můžeme tuto velmi složitou problematiku zjednodušeně charakterizovat:

FG ⇒ FOG ⇒ SO

Schéma říká, že cvičením lze v daném svalu a svalové skupině vynutit diferenciaci vláken vysoce odolných proti únavě a vláken, zajišťujících v rámci celého svalu polohové, spíše statické a vytrvalostní pohybové ukazatele.

Komunikační slovník

elektromyografie (EMG; ř. elektro - mající vztah k elektrickému proudu, ř. mys - sval, ř. grafein - psáti) - záznam elektrické aktivity svalu (-lů); vyšetřovací i výzkumná metoda používaná k analýze poruch svalové činnosti i ke kineziologickému rozboru účasti a podílu jednotlivých svalů na realizaci určité pohybové aktivity