Anatomie

• Oporná funkce kostry byla zmíněna v předchozím textu.

• Ochranná (protektivní) funkce se uplatňuje u některých kostí. Mozek nebo pánevní orgány jsou v podstatě uzavřeny v kostěné schránce, a podobnou funkci mají i obratle ohraničující páteřní kanál.

• Funkci pák plní kosti spojené pohyblivými klouby. Nápadné je toto funkční uplatnění především na končetinách, kde dlouhé kosti představují ramena pák s opěrným bodem v ose kloubu. Za rameno síly pak považujeme vzdálenost úponu svalu od osy kloubu, a na rameno břemena působí např. hmotnost paže, ruky nebo příslušného článku těla.

• Funkci depozita minerálů organismu reprezentuje mezibuněčná hmota kosti, ve které je vázán především fosforečnan vápenatý [Ca3 (PO)2 . (OH)2] a uhličitan vápenatý (CaCO3). Minerální soli tvoří asi 67 % hmotnosti každé kosti; na kolagen připadá zbývajících 37 %. Kost má velmi intenzivní látkovou výměnu, a kostní minerály se značnou měrou podílejí na udržení homeostázy organismu.

• Krvetvorným orgánem je červená kostní dřeň, která produkuje nejen všechny typy krevních elementů, ale i osteoblasty a osteoklasty - tedy základní kostní buňky.

• Energetický zdroj představuje žlutá kostní dřeň, která je významným zdrojem chemické energie vázané v tukových buňkách.

Kostní tkáň tvoří v lidském těle dva typy orgánů: lamelární kost (vrstevnatá kost), a fibrilární kost (vláknitá kost). Lamelární kost je základem převážné části skeletu, zvláště dlouhých a plochých kostí končetin.

Stavba dlouhých kostí

Kost je orgán tvořící základní stavební článek kostry. Podle tvaru, stavby, cévního zásobení, růstu a biomechanických vlastností rozdělujeme kosti do tří skupin. Rozlišujeme kosti dlouhé, krátké a ploché.

Dlouhé kosti tvoří především kosti končetin. Patří k nim femur, tibia, fibula, humerus, radius, ulna, ale i klíční kost a žebra. Dlouhé kosti jsou typické svými rourovitými úseky na které nasedají koncové partie, obvykle tvořící kloubní konce kostí pokryté kloubní chrupavkou.

Na makroskopickém řezu typickou dlouhou kostí proto rozlišujeme:

• plášťovou vrstvu kosti, kompaktní vrstvu (tzv. kompaktu); a

• houbovitou část kosti, spongiózní část (tzv. spongiózu).

Lidská kostra je z 80 % složena z kompaktní kosti, která je nositelkou především mechanických vlastností skeletu, a z 20 % spongiózní kosti, která reprezentuje obrovskou plochu pro realizaci látkové výměny kostí a jejich remodelaci.

Kostní kompakta

Kompakta je tvořena buď koncentricky uspořádanými lamelami nebo destičkovými lamelami, orientovanými rovnoběžně s dlouhou osou kosti. Komplex až dvaceti soustředných lamel s centrálním (Haversovým) kanálkem se nazývá Haverský systém neboli osteón.

Osteón je základní stavební jednotkou kompaktní kosti