Anatomie

Možnost oboustranné látkové výměny mezi krví a kostními buňkami je tak zajištěna cestou: kapiláry v centrálním Haversově kanálku ⇒ kostní kanálky ⇒ osteoblasty (- cyty) ⇒ mezibuněčná kostní hmota. Pomocí této komunikace se uskutečňuje jednak mineralizace kostní tkáně, jednak se touto cestou transportují vápenaté a hořečnaté ionty uvolňované z kompakty do krevního oběhu. Tkáňová (extracelulární) tekutina cirkulující lakunami a kostními kanálky je totiž v kontaktu s obrovskou plochou anorganických krystalitů [Ca10 (PO4 )6 (OH)2 ].

Udává se, že u člověka vážícího 70 kg je tkáňová tekutina v kontaktu s minerály na ploše 1500 - 5000 m2 !

Kostní spongióza

Spongióza je v lamelární kosti všude tam, kde není vytvořena souvislá a jednotná dřeňová dutina (kostní hlavice). Spongióza je i pod plášťovou vrstvou kompakty.

Stavba spongiózy: Spongióza je složena z trámců (trabekul) a plotének tvořících prostorové struktury, jejíchž tvar je výsledkem různých mechanických sil působících na kost. Stavba trámců a plotének je prakticky stejná jako stavba lamel osteónů. U silnějších trámců se dokonce formují pravé Haversovy osteóny, tj. trámce složené z koncentricky uspořádaných lamel. Na povrchu trámců jsou drobné lakuny s osteoblasty a kostními kanálky.

: Je nesporné, že povrch osteoblastů (- cytů) je v kontaktu s tekutinou (s proteoglykany) cirkulující ve štěrbinách lakun a kanálků, do kterých osteoblasty vysílají své výběžky. Podle realizovaných měření se tlak této tekutiny mění v závislosti na zatížení kosti, a tyto změny zřejmě mají vliv i na metabolickou aktivitu kostních buněk produkujících mezibuněčnou kostní hmotu. Vzhledem k tomu, že každá pohybová aktivita vede ke změnám zatížení kostí, je možné, že prostřednictvím tlaku v lakunách a kanálcích je regulována kostní přestavba, remodelace kostí a pod.

Směr průběhu a uspořádání kostních trabekul a trámců odpovídá tzv. trajektoriím, tj. liniím spojujícím místa největšího zatížení kosti.

Celkovému uspořádání průběhu trámců a lamel spongiózy v kosti, říkáme kostní architektonika. Každá kost má specifickou a typickou architektoniku své spongiózy, která není neměnná. Při porušení kostního tvaru, např. při kostní zlomenině a následném odlišném tlakovém zatěžování zhojené, ale deformované kosti se trámce přestavují. Vzniká architektonická úprava trámců již typická pro nové tlakové zatížení.

Stavba dlouhých kostí: Jednotlivé úseky dlouhých kostí jsou nejlépe patrny na dětské, ještě neúplně osifikované kosti. Střední úsek kosti, diafýza je dutý a často válcovitý útvar, jehož plášť tvoří kompaktní kost. Dutina diafýzy, tzv. dřeňová dutina (cavitas medullaris) je vyplněna kostní dření.

Na koncích dlouhých kostí jsou kloubní konce kostí, epifýzy. Epifýzy jsou vyplněny kostní trámčinou (spongiózou), obklopenou tenkou slupkou kompaktní kosti (kortikalis). Pokud kost roste, jsou epifýzy a diafýzy odděleny růstovou chrupavkou, fýzou. (Stavbě růstové chrupavky bude věnována pozornost v dalším textu.)