Anatomie

3. Osteon = stavební a funkční jednotka kompakty. Stěnu osteonů tvoří trubicovité nebo destičkové lamely. Ve stěnách lamel jsou kostní buňky. Lamely jsou tvořeny svazky kolagenních vláken, zalitých do mineralizované amorfní hmoty.

4. Spongióza je tvořena trámci a ploténkami obdobné stavby jako stěna osteonu. Prostorová orientace a uspořádání stavebních komponent spongiózy odpovídá principům tzv. kostní architektoniky.

Svalová tkáň (str.xx – xx)

1. Obecnou vlastností živé hmoty je její stažlivost - kontraktilita.

2. Základní anatomickou jednotkou kosterního svalu je svalové vlákno. Svalová vlákna obsahují kontraktilní jednotky - myofibrily.

3. Úsek myofibrily mezi dvěma Z liniemi tvoří sarkoméru svalového vlákna.

4. Kontraktilní jednotkami sarkoméry jsou tzv. kontraktilní proteiny: myozin a aktin.

5. Motorická nervová vlákna konči ve svalu na tzv. motorické ploténce.

6. Hladká svalovina je součástí stěny orgánů. Srdeční svalovina tvoří podstatnou část srdeční stěny. Hladká a srdeční svalovina má jinou stavbu a jiné vlastnosti než svalové vlákno kosterního svalu.

Obecná anatomie kostí

Kostra je trošku chudák. Kostra dře od rána do noci a nosí všechno, co dělá člověka člověkem. ( F. Nepil 1929 - 1995 )

Kapitoly:

• Stavba kostí

• Osifikace kostí

• Transplantace a reparace kosti

• Osteologická nomenklatura

• Komunikační slovník

• Shrnutí

Stavba kostí

Kapitoly:

• Obecná charakteristika skeletu

• Stavba dlouhých kostí

• Stavba krátkých a plochých kostí

• Fibrilární kost

Obecná charakteristika skeletu

Pro efektivní a přitom velmi rozmanitý pohyb je nezbytná pevná opora - jakýsi "pevný bod v prostoru", na který se upínají svaly.

Prvním vývojovým pokusem v konstrukci kostry je vnější skelet řady bezobratlých. Různé schránky, ulity, desky a krunýře jsou sice významným pokrokem při vytváření opory tkáním těla, ale svým charakterem omezují rozsah pohybu a komplikují nebo přímo limitují růst organismu. Teprve vznik vnitřního skeletu vyřešil uspokojivě problém opory, členění těla a připojení končetin k osovému skeletu. Nejdokonalejší vnitřní kostru mají obratlovci, u kterých se současně diferencuje chrupavčitý i kostěný skelet. Chrupavčitá kostra zůstává po celý život zachována pouze u kruhoústých a u žraloků. Chrupavčité ryby zřejmě vůbec nezískaly schopnost tvořit kostní tkáň, a jejich skelet nemůže dokončit závěrečnou fázi vývoje kosti - osifikaci. U vyšších obratlovců - včetně člověka, je sice také v průběhu jejich ontogenetického vývoje vytvořena nejdříve chrupavčitá kostra, ale v průběhu dalšího vývoje je nahrazena kostní tkání.

Kost je vždy účastníkem pohybu - byť účastníkem pasivním. Každý pohyb, má také na kost - a přeneseně na celý skelet svůj vliv. Z obecného hlediska má skelet několik základních funkcí: