Anatomie

Příčně pruhovaná svalovina je diferencována i u bezobratlých živočichů, kde zajišťuje pohyb křídel a končetin, ale typická je především pro obratlovce, kde je nezbytnou součástí pohybového systému s jeho mnohostrannými pohybovými aktivitami.

Vědní obor, který se zabývá vývojem, stavbou a funkcí kosterních svalů se nazývá myologie.

Pro každý pohyb jsou klíčové čtyři vlastnosti svalové tkáně:

• Excitabilita (dráždivost): schopnost svalové tkáně přijímat a odpovídat na podněty;

• kontraktibilita (stažlivost): schopnost zkrácením generovat sílu a pohyb;

• extenzibilita (protažitelnost): schopnost svalové tkáně "být protažena", a

• elasticita (pružnost): schopnost svalové tkáně "vrátit se" do původního stavu ve kterém se nacházela před smrštěním nebo protažením.

[ Rehabilitační pracovník se zatím setkává spíše s patologií svalové tkáně - s různými typy tzv. myopathií, ale především s ochabujícími a zkracujícími se svaly. Tato problematika úzce souvisí s typy svalových vláken, které se na stavbě jednotlivých svalů podílejí a s typem jejich inervace. Z hlediska tendence svalů ke zkracování a ochabování, můžeme vlastně všechny svaly rozdělit do dvou skupin - na svaly tzv. fázické svaly a svaly tonické (posturální). (Terminologie „fázický a tonický“ není nejvhodnější - viz další kapitoly, ale je natolik rozšířená, že ji v prvním přiblížení používáme.)

Fázické svaly mají tendenci k ochabování.

K těmto svalům patří především ohybače krku, mezilopatkové svaly, břišní svaly a svaly hýžďové.

Tonické svaly mají tendenci ke zkrácení.

Jde především o svaly uložené na zadní straně dolních končetin, zádové svaly, svaly šíje, prsní svaly a m. iliopsoas.

Z logiky věci by vyplývalo, že ve svalech posturálních by měla převládat tzv. pomalá červená vlákna (viz dále), a ve svalech fázických vlákna bílá nebo rychlá červená vlákna. Celá záležitost není tak jednoduchá, a zkracování nebo ochabování svalů rozhodně nelze chápat pouze pod zorným úhlem existence různých typů svalových vláken. Je však nutné někde začít, a proto je morfologii a funkčním vlastnostem různých typů vláken věnována celá část následující kapitoly.

Hladká srdeční svalovina

Hladká (orgánová) svalovina

Hladká svalovina tvoří svalové vrstvy ve stěnách většiny dutých orgánů (cév).Je roztroušeno i ve vazivu kůže, v pouzdru sleziny, v duhovce a v řásnatém tělísku oka. Základní stavební a funkční jednotkou hladkého svalstva je protáhlá vřetenovitá svalová buňka (myocyt). Buňky jsou k sobě velmi těsně přiloženy, proto se vrstvami hladkých buněk velmi dobře šíří podráždění. (Obr. 3. .)

Stavba hladké svaloviny: V cytoplazmě svalových buněk jsou jemné, smrštitelné myofibrily. Myofibrily hladkého svalstva orientované paralelně s dlouhou osou buňky, se skládají z obvyklých kontraktilních bílkovin - aktinu a myozinu. Molekulární stavba obou myofibril je ale jiná než v kosterním svalu, a také prostorovým uspořádáním se od kosterního svalu odlišují.