Anatomie

Mezibuněčná hmota

Mezibuněčná kostní hmota je - jako u všech pojivových tkání - tvořena svazky kolagenních vláken, tmelených základní amorfní hmotou. Tato proteoglykanová hmota je v kostní tkáni mineralizována. Minerální složku kosti, která může dosáhnout až 65 % váhy kosti, tvoří submikroskopické krystality fosforečnanu vápenatého, prostorově uspořádaného jako hydroxyapatit.

[ Krystalitové jehlice jsou vázány na kolagenní vlákna - v místech, kde jsou mezery mezi jednotlivými tropokolagenovými molekulami. Obsah minerálů je u různých kostí různý a stupeň mineralizace je rozdílný i v rámci stavby jedné kosti. Obecně platí, že méně mineralizovány jsou kostní trámce než kostní lamely a proto i kosti s převahou trámčiny (např. obratle), mají celkově nižší obsah minerálních látek.

Amorfní mezibuněčné hmoty je v kostní tkáni poměrně málo - z 90% ji tvoří kolagen, a zbytek představují proteoglykany.

Biochemie kostní tkáně: 60 % minerálů; 24 % organických látek; 12 % H2 O; 4 % tuků.

Kostní tkáň je základní složkou dvou typů kostí:

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->fibrilární (vláknitá kost) kost, a

<!--[if !supportLists]-->• <!--[endif]-->lamelární (vrstevnatá kost) kost.

Fibrilární kost je typem vývojově původní kosti. U člověka je v dospělosti vláknitá kost omezena na některé hrbolky, kostní výběžky a drsnatiny v místech svalových úponů. (Viz další kapitola.)

Lamelární kost tvoří převážnou část skeletu, zvláště dlouhé a ploché kosti končetin. (Viz další kapitola.)

Svalová tkáň

Kapitoly:

• Charakteristika svalové tkáně

• Hladká srdeční svalovina

• Příčně pruhovaná (kosterní) svalovina

• Typy svalových vláken

Charakteristika svalové tkáně

Obecnou vlastností živé hmoty je její stažlivost - kontraktibilita. Tato vlastnost, která je společná téměř všem buňkám je vystupňována u svalové tkáně, která svoji stažlivostí generuje sílu.

U každého mnohobuněčného organismu zajišťuje svalová tkáň řadu funkcí. Svalovina mění tvar orgánů i celého těla, umožňuje pohyb, účastní se přijímání potravy, dýchání a rozmnožování a podílí se na realizaci komunikačních funkcí.

S nejjednodušší úpravou svalové tkáně se setkáváme u láčkovců, v jejichž buňkách jsou již drobná smrštitelná vlákénka, myofibrily, která při kontrakci mění tvar těla celého živočicha. Myofibrily tohoto typu mají po celé délce stejné optické vlastnosti - jsou dvojlomné, anizotropní. Z funkčního hlediska jde o vlákénka vykonávající pomalé a rytmické stahy, které jsou dominantním typem kontrakcí všech bezobratlých. Podle homogenity optických vlastností těchto vlákének, dostal tento typ svalové tkáně svůj název - hladká svalovina.

Pro rychlé a silné kontrakce se diferencoval jiný typ svalových vláken, u kterého se střídají jednolomné, izotropní a dvojlomné úseky. Svalovině složené z vláken tohoto typu, říkáme svalovina příčně pruhovaná.