Studijni opora RP II KS 170730

1. Protiprávní jednání

Jednání odporující právní normě, porušující právní povinnost. Z tohoto jednání pak vyplývá odpovědnost pachatele a vznik nových povinností nahradit škodu a/nebo zaplatit pokutu. Podmínky odpovědnosti za takovéto jednání jsou deliktní způsobilost (k protiprávnímu jednání), objektivní protiprávnost, škoda, kauzální nexus, zavinění a typizovanost.

1. Právní události

Důležitou skutečností v právu je čas (tempus). Významné je rozdělení času na jednotlivé časové úseky, počítání lhůt a promlčení.

Literatura:

Základní literatura:

Kincl – Urfus – Skřejpek. Římské právo: Část II., Oddíl I. Kapitola třetí

Skřejpek. Římské soukromé právo. Systém a instituce: XII. kapitola.

E. RECEPCE ŘÍMSKÉHO PRÁVA

I. Recepce římského práva ve středověku

Římské právo je vnímáno jako vzor pro strukturu soukromého práva většinou zemí kontinentální Evropy a zemí z kontinentální Evropy ovlivněných. Je to dáno tím, že Evropa recipovala římské právo. Recepce byla ale podmíněna především dvěma fakty:

1. kodifikací římského práva císařem Justiniánem v 6. století n. l. a

2. činností univerzit v Evropě od 11. století.

V časové rovině je recepční období přibližně od poloviny 11. století do 20. století.

Konec západořímské říše neznamená ale konec římského práva, a to ani na východě, ani na západě Středomoří (viz princip personality práva). I po zániku západořímské říše žili na jejím území římští občané, kteří se spravovali římským právem.

Ačkoli je vývoj římského práva do značné míry završen kodifikací císaře Justiniána z let 529 – 534, později nazvanou „Corpus Iuris Civilis“, existence římského práva tím není ovlivněna. Text justiniánské kodifikace se zachoval a představuje základní informační zdroj o římském právu. Název Corpus Iuris Civilis získalo dílo až v tiskovém vydání Denisem Godefroyem roku 1583 v Ženevě.

Justiniánské římské právo bylo jako právo platné zavedeno v Itálii roku 554 (viz výše). Po roce 568 byli Byzantinci Langobardy vytlačeni na jih Itálie a římské obyvatelstvo v langobardských územích opustilo justiniánské právo a vrátilo se k vulgarizované formě římského práva předjustiniánského. Corpus Iuris Civilis byl jako celek až do 11. století v Západní Evropě neznámý.

Ve druhé polovině 11. století se v Bologni vytvořila první římskoprávní recepční škola glosátorů. Ti pro Západní Evropu objevili Corpus Iuris Civilis a jeho nejdůležitější části. S texty se seznamovali a začali s praxí vypisování poznámek k textu, zvaných glosy. Obsah glos byl veden snahou zorientovat se v textu Digest a vystihnout význam jednotlivých kazuistických pasáží. V polovině 13. století byla tato snaha završena sepsáním díla Glossa ordinaria („Řádná glosa“) které sumarizovalo práci předchozích generací glosátorů. Samo toto dílo se pak stalo pramenem práva.