Studijni opora RP II KS 170730

Na počátku celé materie týkající se obligací z deliktů je potřeba seznámit se se základními pojmy, jako jsou delikt, deliktní způsobilost, typizovanost, objektivní protiprávnost, nutná obrana, krajní nouze, škoda (damnum emergens, lucrum cessans), kauzální nexus, zavinění ve formě úmyslu (dolus) nebo nedbalosti (culpa).

Delikt je vědomý zaviněný protiprávní zásah do cizí zájmové sféry, se kterým právní řád spojuje vznik soukromoprávní obligace – nároku (pohledávky) a na druhé straně povinnosti zaplatit poškozenému pokutu a/nebo nahradit způsobenou škodu (dluhu). Charakteristickými znaky deliktu jsou:

1. nepřenosnost odpovědnosti, s čímž souvisí aktivní a pasivní nezděditelnost žalob plynoucích z obligací z deliktů a výjimky z tohoto principu;

2. noxalita, tedy možnost otce rodiny zbavit se odpovědnosti za delikt spáchaný jemu podřízenou osobou tím, že ji vydá pachateli;

3. kumulativnost – zásada „kolik je pachatelů/poškozených, tolik je též poenálních žalob“.

Delikty dělíme na dvě skupiny na základě toho, zda vychází z ius civile nebo činnosti praetora.

Delikty podle římského civilního práva jsou:

1. Furtum (krádež) – může se jednat o furtum rei nebo furtum usus. Žaloby, které z ní poškozenému náleží, jsou actio furti a condictio furtiva.

2. Rapina (loupež) – jako samostatný delikt byla zavedena roku 76 před n. l. praetorským ediktem, vyvíjí se z krádeže. Hlavním odlišujícím znakem od krádeže je použití násilí při poškození cizí věci a krádeži. Poškozený má actio vi bonorum raptorum.

3. Damnum iniuria datum (protiprávní poškození/zničení cizí věci). Tento delikt byl zaveden lex Aquilia de damno infecto z roku 286 před n. l. První kapitola pojednává o zabití, třetí pak o zranění cizího otroka nebo stádního zvířete. Ochranou je actio legis Aquiliae, kdy náhrada závisí na tom, zda šlo o delikt podle kapitoly první nebo třetí Aquiliova zákona.

4. Iniuria (urážka na cti). Vychází již ze zákona XII desek, postupně je delikt upravován praetorskými edikty. Žaloba poškozeného se nazývá actio iniuriarum (aestimatoria), jde o actio vindictam spirans. O pokutě rozhoduje sbor porotců (recuperatores).

Podle praetorského práva jde o tyto delikty:

1. Dolus (podvod). Ochrana byla zavedena roku 66 před n. l. praetorem Aquiliem Gallem, žaloba se nazývá actio doli. Proti žalobě pachatele se povoluje exceptio doli.

2. Metus (vydírání). Zaveden roku 80 před n. l. praetorem Octaviem, k ochraně slouží actio quod metus causa.

3. Dále např. calumnia, sepulchrum violatum, corruptio servi.

V.II Obligationes quasi ex delicto

Obligace jakoby z deliktu, připomínají deliktní situace, ale chybí některý z podstatných znaků deliktu, typicky zavinění. Pro různé situace, kdy dojde ke kvazideliktu, jsou určeny následující žaloby (např.):

1. žaloba o vylitém a vyhozeném;

2. žaloba o postaveném a zavěšeném;

3. žaloba proti soudci, který vynesl nespravedlivý rozsudek;

4. žaloba proti zeměměřiči, který špatně vyměřil;

5. žaloba proti lodníkovi, hostinskému, majiteli stájí.