Studijni opora RP II KS 170730

Na ochranu práv z obligace slouží vždy lokátorovi actio locati a konduktorovi actio conducti.

1. societas – společenská smlouva. Dvoustranná rovná smlouva, v níž se strany zavazují k vzájemným plněním za účelem dosažení společného cíle. Nevzniká právnická osoba a majetek sdružený společníky je v podílovém spoluvlastnictví a každý ze společníků se podílí dle smlouvy na zisku či na ztrátách. Zaniká na základě právních jednání, právními skutečnostmi nebo skrze ochrannou žalobu actio pro socio, nebo actio communi dividundo.

2. mandatum – příkazní smlouva. Dvoustranná nerovná smlouva, jíž mandant získává právo obdržet vše, co pro něho mandatář pořídil či obstaral a povinnost uhradit náklady. Mandatář získává právo na uhrazení těchto nákladů a povinnost obstarat, co bylo přikázáno a převést vše, co pro mandanta obstaral. Mandátní smlouva je bezúplatná a mandantovi náleží na ochranu actio mandati directa, mandatářovi contraria.

IV. Koupě, nepojmenované kontrakty, pacta, obligace quasi ex contractu

emptio venditio – kupní smlouva, trhová smlouva

Dvoustranná rovná smlouva, kdy kupec (emptor) se zavazuje zaplatit dohodnutou cenu a má právo na nerušenou držbu kupovaného předmětu a prodejce (venditor) se zavazuje předat do nerušené držby kupovanou věc a má právo na zaplacení dohodnuté ceny. Ze smlouvy vznikají pouze obligační následky, tedy práva a povinnosti.

V rámci ediktu kurulských aedilů se rozvinula rozsáhlá nauka ohledně předmětu koupě, vad předmětu, ať skrytých či zjevných a na základě těchto vad případných žalob.

Ke kupní smlouvě jsou často připojovány další dohody – adjektická pakta, která obsah smlouvy upřesňují.

Na ochranu práv z kupní smlouvy slouží kupci actio empti a naproti tomu prodejci actio venditi. Je ale možno použít i další žaloby vycházející zpravidla z ediktu kurulských aedilů.

Nepojmenované smlouvy jsou další kategorií smluv. Patří vždy mezi reálné smlouvy a vznikají poskytnutím jednoho z plnění, kdy toto může spočívat buď v „dare“ nebo „facere“. Zpočátku byly chráněny žalobami in factum, později se ochrana rozšířila na speciální žaloby. Mezi nepojmenované smlouvy patří především směna (permutatio), vetešnická smlouva (aestimatum) a výprosa (precarium).

Pacta jsou neformálními dohodami (nejedná se o kontrakty) stran a stávala se v průběhu vývoje římského práva vymahatelnými.

První skupinou pakt jsou pakta adjektická, kdy tato pakta tvoří pouze doplnění a zpřesnění hlavní obligace (viz kupní smlouva).

Jako samostatná mohou fungovat pakta praetorská, mezi něž se řadí:

1. receptum argentarii – bankéř se zaváže vyplatit někomu částku na příkaz klienta

2. receptum arbitri – dohoda o mimosoudním řešení sporu skrze rozhodčího

3. receptum nautarum – dohoda s kapitánem lodi, že vydá nepoškozený přepravený náklad

4. receptum cauponum – dohoda s hostinským, že vydá nepoškozené věci přijaté od zákazníka

5. receptum stabulariorum – dohoda s provozovatelem stájí, že vydá nepoškozené věci přijaté od zákazníka

6. constitutum debiti – dohoda o uznání dluhu (zajišťovací prostředek obligace)

7. transactio – smír (v poklasické době nepojmenovaný kontrakt)