Studijni opora RP II KS 170730

1. Právní jednání

Právní jednání (negotium) je projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, resp. právních vztahů, přičemž jde o jednání právem dovolené, jehož následky jsou předvídány a upraveny právem a jím chráněny. Právní jednání se dělí podle různých kritérií. V souvislosti s tím je třeba se seznámit s následujícími pojmy týkajícími se dělení: právní jednání abstraktní – kauzální; majetková – osobní; jednostranná – dvoustranná – vícestranná; lukrativní – onerózní; inter vivos – mortis causa; iure civili – iure honorario – iuris gentium; nominátní – inominátní; formální – neformální.

Předpoklady právního jednání jsou:

1. způsobilost k právnímu jednání jednající osoby (viz Právo osob a rodinné právo – Obecné otázky práva osob);

2. jednající projevuje skutečnou vůli v právní normou stanovené formě. V souvislosti s tím je třeba zaměřit se na několik skutečností:

1. projev vůle může být buď formální (vyžadováno přesně naplnění právem předepsané formy) nebo neformální (není dána přesná forma, která musí být zachována; vůli lze projevit výslovně (ústně/písemně) nebo konkludentně);

2. může dojít k situaci, kdy nastane rozpor mezi vůlí a jejím projevem. Vady vůle a projevu mohou být vědomé či nevědomé, též provedené právní jednání může být platné či neplatné, v závislosti na tom, o jakou vadu se jedná. Na tomto místě je třeba se seznámit s pojmy simulované a disimulované právní jednání, error, mentální rezervace (vnitřní výhrada), vis absoluta.

3. pohnutky právního jednání jsou důvodu vedoucí k tomu, že osoba uzavírá určité právní jednání, některé pohnutky však mohou být vyvolány zavrženíhodným jednáním třetí osoby (viz Římské právo obligační – Obligationes ex delicto a quasi ex delicto – Obligationes ex delicto – praetorské delikty metus a dolus).

1. obsah (předmět) právního jednání je právem uznán, tj. musí být možný (fakticky i právně), dovolený (nesmí se jednat o jednání contra legem, in fraudem legis nebo contra bonos mores). Částmi obsahu právního jednání jsou:

1. essentialia negotii (podstatná, nutná část obsahu, určuje typ právního jednání);

2. naturalia negotii (přirozené části obsahu, zpravidla se vyskytují, a jsou upravovány právní normou pro případ, že by si je sám jednající neupravil);

3. accidentalia negotii (jsou součástí právního jednání, jen dohodnou-li si je strany). Modifikace obsahu právního jednání pomocí těchto tzv. vedlejších ustanovení je možná, jen pokud se tato úprava týká naturalia negotii. Jejich druhy jsou: condicio (podmínka); dies (uložení času); modus (účelové určení).

V případě, že právní jednání nemá veškeré náležitosti (nesplňuje podmínky – viz výše) požadované právními normami, je vadné a důsledkem je jeho neplatnost (ex tunc, ex nunc; úplná nebo částečná; pro všechny nebo jen pro některou stranu; trvalá nebo dočasná (pokud právní jednání nejprve neplatí, poté, co nastane určitá skutečnost, však platit začne, jedná se o tzv. zhojení právního jednání – k tomu může dojít konvalidací, ratihabicí, konverzí).