5. Krestanstvi

Mimo území římské říše vznikaly poměrně nezávislé národní církve – v Arménii, Gruzii a Persii – jejich dějiny se budou nadále s dějinami církve vzešlé z kulturního okruhu římské říše prolínat jen sporadicky.

Všichni biskupové jsou součástí církve, která se již od 2. století sama označuje jako katolická, tj. všeobecná, vyznávající tutéž víru. Upevnění této jednoty ve víře měly sloužit koncily, tj. setkání biskupů, na nichž se projednávaly jak doktrinální, tak disciplinární otázky. Všeobecné, ekumenické koncily, svolával ve starověku císař, od středověku je potom svolával obvykle římský biskup, papež. Sedm prvních koncilů je společných jak katolické, tak pravoslavné církvi a pro obě církve mají vysokou závaznost.

Teologické kontroverze

První křesťanská staletí jsou také obdobím teologického prohlubování. Některé otázky, ne zcela jasné, bylo nutné postupně vyřešit. Obvykle se zde dnes diskutuje problém, jak se křesťanství, vzešlé ze semitské kultury, mohlo přizpůsobit v kultuře helénské, aniž by ztratilo vztah s prvotním křesťanským učením. Postupně se v teologických kontroverzích vyjasňuje „oficiální“ pohled církve na základní věroučné otázky – Nejsvětější Trojici a podstatu existence společenství Boha ve třech osobách, vtělení Krista a jeho podstata (božství, lidství). Nejednalo se o pouhé teoretické otázky, ale každý z heretických názorů podminovával teologické odůvodnění spásy člověka.

Ariánství

První kontroverzí církve po její legitimizaci byl spor, který vyvolali stoupenci alexandrijského kněze Areia (latinsky Arius, (260–336), který někdy kolem roku 318 začal popírat božství Ježíše Krista. Podle ariánství byl Syn stvořen (ne pouze zrozen ve své lidské přirozenosti) a není tedy stejné podstaty jako Otec. Ačkoli biskupové, svolaní císařem Constantinem na 1. nikajský koncil (325) ariánství odsoudili jako neslučující se s křesťanstvím, ariánská kontroverze pokračovala a ariánství podporovali i císařové, např. Constantius II. (337–361). Další ekumenický koncil, 1. konstantinopolský (381), vliv ariánství v římské říši definitivně podlomil. Poté zůstali zásluhou biskupa Wulfily ariány pouze germánští barbaři, někteří až do roku 700.

Nestoriánství a monofyzitismus

Další spor představovalo učení Nestoriovo, který tvrdil, že v Ježíši Kristu existuje boží a lidská osoba (osoba s božskou přirozeností a osoba s lidskou přirozeností). Toto učení mělo závažný vliv na soteriologii a teologii eucharistie. Tvrzení, že Ježíš nezemřel na kříži stálo v protikladu s tvrzením apoštola Pavla, že nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je víra křesťanů. Kvůli této nauce se sešel Efeský koncil (431), který je odsoudil a prohlásil Ježíše Krista za jedinou osobu.

Oproti nestoriánství opačným názorem byl Eutychův monofyzitismus, podle něhož měl Ježíš Kristus pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost. Opačným názor představují vyjádření Chalkedonského a 2. konstantinopolského koncilu, které zastávají nauku o dvou přirozenostech v Kristu, totiž přirozenosti božské a lidské. Z této doby pochází jedno z nejstarších trvalých rozdělení křesťanstva, neboť jednota církve po Chalkedonu nebyla obnovena – jeho závěry neuznávají orientální církve.