A 08 - Kultura jako prostředek reflexe
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Starou koncepci umění oslabila také smrt „modernismu“, který od konce 19. století legitimizoval nekonvenční tvorbu a obhajoval právo na svobodu umělecké tvorby. V první polovině 20. století ještě stále náležel avantgardě a v umění i architektuře dobyl USA. Galerie a kanceláře naplnil „abstraktními expresionisty“ a obchodní čtvrti amerických měst symboly „mezinárodního stylu“: prodlouženými pravoúhlými krabicemi, které se nedrápaly do nebes, ale zplošťovaly střechy, a vyznačovaly se velkou elegancí (např. budova Seagram od Ludwiga Miese van der Roha4, NY), nebo byly prostě jenom vysoké (někdejší World Trade Center, NY). Ale od 60. let se stále silněji projevovala reakce na modernismus, která se stala módní v 80. letech pod nálepkou „postmodernismu“. Nebyl ani tak hnutím jako popřením předem stanovených soudů a hodnot a umění (ve své podstatě popíral i to, že jsou takové soudy vůbec možné). Tato reakce se projevila nejprve v architektuře. Mrakodrapy se začaly vyzdobovat chippendaleskými ozdobami; kritici začali objevovat hodnoty zcela nestrukturovaného Los Angeles. Nyní již bylo možné všechno.
Úspěchy moderního hnutí v architektuře byly impozantní. Od r. 1945 se budovala letiště, továrny, veřejné budovy, ve třetím světě i hlavní města atd. Řídila masivní přestavby měst v 60. letech a zanechala svou stopu i v socialistickém světě, kde technické inovace umožnily levné a rychlé stavění masových sídlišť. V ostatních oblastech však avantgarda stále upadala, i když nebylo zřejmé, co ji má nahradit.
„Postmodernismus“ zaútočil na sebevědomí a vyčerpané styly a formy té tvorby, která byla nezbytná a musela se držet nějakého stylu jako architektura. Ale např. i na individuální malířská díla. Termín „postmodernismus“ se rozšířil do nejrůznějších oborů a odvětví, jež nemají s uměním nic společného (filosofie, sociologie aj.). Literární kritika ho samozřejmě přijala s nadšením. „Postmodernistická“ móda se ujala pod různými názvy („dekonstruktivismus“, postrukturalismus“ atd.) na literárních, humanitních a sociálních fakultách severoamerických univerzit. Všechny druhy post modernismu spojoval zásadě skeptický názor na existenci objektivní reality nebo na možnost porozumět jí racionálními postupy a dosáhnout názoru, na němž by se všichni shodli. Všechny mají také sklon k radikálnímu relativismu.
V souvislosti s rozpadem umění na mnoho diferencovaných proudů, způsobeným pokrokem v technice, generačními rozdíly i požadavky samotného umění, je stále obtížnější je jakkoli jednotně hodnotit či uznat jejich význam pro budoucnost.
Návrhy kostýmů Picasso, hudba Satie, libreto Jean Cocteau, programové poznámky Guillaume Apollinaire.↩
O médiích více v jiné otázce.↩
V postkomunistickém Československu a Litvě se stali dokonce prezidenty.↩
Mj. autor funkcionalistické vily Tugendhat v Brně z let 1928 – 1930.↩