B 09 - Charakterisitka mezinárodních vztahů v osmdesátých a na počátku let devadesátých

NATO:

Po skončením Studené války byla určitou dobu diskutována možnost jeho rozpuštění, stejně jako byla rozpuštěna Varšavská smlouva. Zkušenosti nabyté z válečného konfliktu v Jugoslávii a po pokusu o puč v Sovětském svazu, se v podstatě přestalo uvažovat o jeho rozpuštění. Začalo se naopak přemýšlet, jak tuto organizaci přetvořit v jádro celoevropské bezpečnostní struktury.

Zveřejnění nové obranné doktríny Ruska v září 1993 vyvolalo ve státech střední a východní Evropy obavy, že Rusko míní obnovit své velmocenské ambice. Jejich reakcí byly snahy o další přiblížení k NATO s výhledem brzké možnosti plného členství v alianci. Odpovědí NATO však byl pouze plán Partnerství pro mír, oficiálně nabídnutý nečlenským státům v lednu 1994. Projekt Partnerství pro mír je založen na principu bilaterálních smluv mezi účastnickým státem a NATO, které upravují formy vzájemné spolupráce→vzájemná kompatibilita obranných sil a koordinace při společných projektech a mírových operacích.

EU:

Revoluční zvraty v Evropě v letech 1989-1990 urychlily přípravy ustavení EU, k níž došlo podpisem a následnou ratifikací Maastrichtské smlouvy. Konec Studené války v Evropě vyvolal jednak obavy z možného rozkladu NATO a z dalšího mocenského vzestupu sjednoceného Německa.

EU zavedla nové oblasti spolupráce→občanství Unie, hospodářská a měnová politika, sociální politika, vzdělávací a odborná příprava mládeže, kultura, ochrana zdraví, spotřebitele, transevropské sítě, výzkum a technologický rozvoj, životní prostředí, hospodářský rozvoj. Nově zavádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí.

Vzájemná hospodářská závislost a regionalizace mezinárodního obchodu:

Válka a mír jsou otázky zásadní, ale důležité jsou také ekonomické problémy. Vývoj světové ekonomiky v posledních desetiletích propojil současný svět stále houstnoucím předivem vzájemných vazeb, ekonomický rozvoj bez zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů se stal prakticky nemyslitelný. Souvisí s tím také závislost jednotlivých států na různých podmínkách: podmínky mezinárodního obchodu, přístup k mezinárodním úvěrům a stabilita měnového systému.

Od roku 1986 se vlekla jednání tzv. uruguayského kola GATT zahájená v Punta del Este. Snaha o harmonizaci postojů signatářských států k všeobecné liberalizaci mezinárodního obchodu, k otázkám zásad obchodních politik v nových odvětvích a možnostech ochrany domácího zemědělského trhu, řadu let vycházela na prázdno. Dohody bylo dosaženo v prosinci 1993. V září 1994 byla podepsána dohoda o založení Světové obchodní organizace (WTO), která od roku 1995 nahradila GATT.

Dochází také ke sdružování do regionálních obchodních uskupení→EU, konec 80. let Asijsko-tichomořská rada pro ekonomickou spolupráci (APEC), v roce 1994 se USA, Kanada a Mexiko spojily do Severoamerické oblasti volného obchodu (NAFTA).