B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století

• Doma

• Za jeho vlády dochází k obrovskému ekonomickému růstu. Navrhl, aby byly sníženy daně a aby je musel platit menší okruh lidí. Kvůli tomuto snížení příjmů zkrátil vládní výdaje a prohloubil státní dluh. Vetoval návrh zákona o zemědělství, který měl umožnit vládě, aby prodávala zem. výrobky v zahraničí, levněji. Podle CC má však zemědělství „musí mít nezávislý základ a má se modernizovat proto, aby zvýšilo zisky, ne aby manipulovalo s cenami“.

• Hodně mu v očích veřejnosti uškodily velké mississippské záplavy v roce 19279. Ačkoli zřídil Komisi pro vyrovnání se s následky, byl kritizován za to, že nemá zájem na federálním systému kontroly záplav a také za to, že osobně nepřijel do postižené oblasti. Kongres chtěl, aby kontrolu povodní měla na starosti vláda, CC chtěl tuto starost nechat na majitelích pozemků.

• CC má primát ve využívání moderních prostředků – pořádal tiskovky, byl k dispozici novinářům, jako první byla jeho nástupní řeč vysílána rozhlasem.

• Se svým nástupcem nebyl moc spokojený, ale nakonec se rozhodl, že ho podpoří a nebude vyvolávat krizi ve straně.

• Za hranicemi

• Ačkoli nebyl izolacionista, do navazování zahraničních vztahů se nehrnul. Drtivé vítězství republikánů v roce 1920 si vysvětloval jako odmítnutí Wilsonova návrhu, aby USA vstoupily do Společenství Národů. CC věřil, že SN nejedná v americkém zájmu. Pokusil se alespoň Státy začlenit do Stálého soudu mezinárodního práva, ale návrh neprošel Senátem.

• Jeho nejznámější iniciativou v této oblasti je známý Briand-Kellogův pakt z roku 192810. Smlouva ratifikovaná roku 1929 zavazovala členské státy (USA, GB, Francie, Německo, Itálie, Japonsko) k „odmítnutí války jako prostředku mezinárodní politiky“. Smlouva bohužel nebyla splněna, ale stanovila principy mezinárodního práva, které se ustavilo po WWII.

HERBERT HOOVER (1928 – 1932, rep.)

• Odborníci se shodují, že na jeho velkém úspěchu ve volbách měla podíl jeho oblíbenost, rozvíjející se ekonomika a velké neshody mezi demokraty ohledně náboženství a prohibice. H. vyhrál i na tzv. „Solid South“, ve státech, kde mají tradiční podporu demokraté – v Tennesse, Virginii a Texasu. Ve své nástupní řeči řekl, že „my Američané jsme nyní blíže konečnému vítězství nad chudobou než kdy dříve“. Do pár měsíců ale zkolabovala burza a přišel černý pátek… a nad chudobou H. rozhodně nezvítězil

• Doma

• Přestože má jeho presidentství často negativní pečeť, provedl H. několik velmi důležitých reforem11. Rozšířil civilní služby, prosazoval snížení daní pro lidi s nízkým příjmem, dal zavřít Al Caponeho (na jeho podnět ho začali stíhat pro daňové úniky), zdvojnásobil počet zařízení pro veterány. Napsal dětskou chartu, ve které deklaroval právo každého dítěte na ochranu bez ohledu na pohlaví a rasu. Vytvořil protitrustový úřad, zlepšil poštovní služby a žádal federální půjčku na likvidaci příměstských slumů, reformoval vězeňství.

• Snažil se zlepšit situaci Indiánů – snažil se o jejich úplnou asimilaci, aby fed. úřady nezasahovaly do jejich záležitostí a aby oni sami dosáhli ekonomické samostatnosti. Chtěl, aby jednali jako jednotlivci a ne jako kmen; snažil se, aby si přijali zodpovědnost za svoje občanství.

• V roce 1932 měl také problémy s veterány, kteří přišli protestovat před White House. Chtěli vyplacení bonusu, který jim byl slíben už v roce 192412.