B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století

JOHN F. KENNEDY (1960 – 1964, dem.)

• Přes opozici z řad vlastních lidí i liberálů si JFK jako svého vicepresidenta zvolil Lyndona B. Johnsona – další z jeho taktických kroků, protože potřeboval hlasy, které měl Johnson jasné na Jihu46. Během této kampaně se vytvořila další tradice – předvolební televizní debaty. JFK v nich čelil Nixonovi a televize se tak poprvé stala důležitým činitelem voleb47.

• Doma

• Ve své nástupní řeči z 20. ledna 1961 vyzýval všechny Američany k aktivitě48. Vyzval všechny národy světa, aby se spojily v boji proti „ společným nepřátelům lidstva: tyranii, chudobě, nemocem a válce“.

• Program svojí domácí nazýval New Frontier. Slíbil federální financování vzdělávání a lékařské péče pro staré. Chtěl ukončit rasovou diskriminaci, chtěl snížit daně z příjmu. Ale jen několik zákonů prošlo Kongresem za jeho života, mnoho z nich bylo přijato až v letech 1964 – 65, za vlády Johnsona.

• Nejvyšší soud už v roce 1954 přikázal, aby byla zrušena segregace. Ale mnohé školy, hlavně na Jihu tento zákon nerespektovaly a segregace v busech, restauracích, kinech a dalších veřejných místech byla realitou. JFK těchto problémů využil i ve své volební kampani49. Problémy byly v roce 1962 na Universitě v Mississippi, kam se chtěl zapsat Afroameričan James Meredith, ale bylo mu v tom zabráněno bílými studenty. JFK tam poslal federální jednotky, aby uklidnili situaci. K dalšímu incidentu došlo v roce 1963, kdy guvernér státu Alabama zablokoval dveře před dvěma afroamerickými studenty, kteří se chtěli zapsat na školu50. Ačkoli je JFK často představován jako obhájce rovnosti, skutečnost byla trošku složitější – mnozí skuteční bojovníci za lidská práva nebyli s jeho přispěním spokojeni, říkali, že jim příliš nepomáhá. Je to částečně pravda, JFK si uvědomoval většinu jižanských demokratů v Kongresu – a presidentova okatá podpora těchto hnutí by proti němu mohla obrátit jejich nevoli.

• Za hranicemi

• Už před zvolením JFK CIA připravovala plán na svržení Castrova režimu na Kubě. CIA cvičila jednotky, které se měly vylodit na ostrově a tam vyprovokovat revoluci. 17. dubna 1961 dal JFK povolení k vylodění „Brigády 2560“, neboli 1,500 vycvičených vojáků v Zátoce sviní. Celá operace se ale zvrhla v katastrofu, protože JFK nepovolil leteckou ani námořní podporu invaze. Castro tak se svoji dobře připravenou armádou do dvou dnů většinu zajal, nebo zlikvidoval a president poté musel vyjednávat o propuštění51.

• Dalším průšvihem na ostrově byla Kubánská krize v roce 1962. Americké špionážní letouny U-2 vyfotily instalaci sovětských raket středního doletu. V tuto chvíli čelí JFK dilematu – pokud vojensky zasáhne, může to znamenat jadernou válku, pokud nic neudělá, budou USA vystaveny trvalé hrozbě. Důstojníci a členové kabinetu radili vojenský zásah, ale JFK začal vyjednávat. Pohrozil námořní blokádou SSSR a Kuby, pokud sověti neodstraní svoje zařízení. Nakonec se s Chuščovem dohodli: SSSR odstraní střely a USA slíbí, že kubu nikdy neobsadí. Krize byla zažehnána, hrozba války odvrácena.

• Třetí velkou událostí JFK úřadu byla válka ve Vietnamu52. JFK ji presentoval jako boj proti šířícímu se komunismu. Nestabilní francouzské dosazené vládě poskytoval politickou, ekonomickou a vojenskou pomoc, která zahrnovala i 16,000 vojáků a speciálních jednotek. President souhlasil s použitím napalmu a bombardérů. Americké zapojení se stále prohlubovalo, až vygradovalo v regulérní zapojení se do války ve Vietnamu za příští, Johnsonovy administrativy53.

• V červnu 1963 navštívil JFK Berlín a pronesl svou slavnou řeč u Zdi. V ní řekl, že „stavba zdi je jasným důkazem úpadku komunismu. Demokracie není dokonalá a se svobodou mohou být potíže, přesto jsme nikdy nepotřebovali zeď, abychom lidi udrželi.“ A legendou se stala jeho věta „Ich bin ein Berliner“.

• V srpnu 1963 byla podepsána dohoda o omezení jaderných zkoušek, k jejímuž podepsání se připojily USA, GB a SSSR. Zakázány byly zkoušky na zemi, v atmosféře a pod vodou – z toho plyne, že se může zkoušet pod zemí.

• JFK se taky osobně zasazoval o vesmírný program. Požádal Kongres o 22 mld. $ na projekt Apollo, jehož úspěšného zakončení se nedožil. Armstrong a Buzz Aldrin se po měsíci prošli 6 let po JFK smrti.