B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století

Za hranicemi

JC byl často kritizován za oslabování americké obrany. O 6 mld. $ zkrátil rozpočet na obranu. Nařídil odstranění jaderných zbraní z Jižní Koreje a oznámil záměr stáhnout odtud všechny americké jednotky71.

Po Jom Kippurské válce se výrazně zlepšili vztahy s Izraelem a Egyptem, JC se rozhodl, že je čas konflikt vyřešit. Jedním z jeho největších úspěchů bylo jednání v Camp Davidu v roce 1978. toto navazovalo na jednání na Středním východě, kde jako prostředníci mezi Izraelem a OOP působili marocký král Hassan II. a rumunský president Nicola Ceausescu. Po skončení těchto jednání požádal egyptský president Anwar Sadat JC o asistenci. Ten si pozval Sadata a izraelského premiéra Menachema Begina do Camp Davidu. Zde byla podepsána mírová smlouva, jež je zachovávána dodnes.

JC byl také často kritizován za svoji „měkkost“. Ve své politice totiž dával přednost dodržování lidských práv – na rozdíl od svých předchůdců, kteří jejich porušování často přehlíželi, pokud je páchali spojenci USA. Za jeho vlády skončila tradiční americká podpora Nicaraguy, kde v té době vládl diktátorský režim; kritizoval i Pinocheta; vládu JAR za apartheid i ostatní tradiční spojence.

Dalším kontroverzním krokem bylo podepsání smlouvy o Panamském průplavu v roce 1977. Těmito smlouvami byla předána kontrola kanálu (který postavili Američané) Panamě. To se setkalo s odporem části veřejnosti a republikánů, jež nesouhlasili s předáním takového strategického bodu nestabilní, korupční a diktátorské vládě Omara Torriose. V roce 1978 JC navštívil Panamu, vypukly studentské protesty. JC se od té chvíli snaží diktátora přesvědčovat, aby se vydal na demokratickou cestu a zmírnil svoji politiku. Panamské smlouvy zlepšily vztahy USA s Latinskou Amerikou.

Další velkou snahou bylo podepsání smlouvy SALT II. První smlouva znamenala snížení produkce jaderných zbraní, ale JC si přál ještě větší redukci, jeho cílem bylo, aby jaderné zbraně úplně zmizely z povrchu země. Dohodl se sice s Brežněvem, ale Kongres odmítl smlouvu ratifikovat, protože se mu zdálo, že oslabuje americkou obranyschopnost. Smlouva tak byla podepsána oběma státníky, ale nebyla ratifikována. Obě strany však ctili podmínky dohodnuté při jednáních.

Prosinci 1979 SSSR obsadil Afghánistán po tom, co byla svržena pro-moskevská vláda, dosazená o rok dříve. Američtí politikové se obávali, že se Svaz snaží dostat k ropě na Středním východě. USA začaly dodávat zbraně protikomunistickým islámským frakcím72. JC deklaroval, že USA nedovolí, aby nějaká síla zvenčí získala kontrolu nad Perským zálivem. Uvalil embargo na dovoz obilí do Ruska, čímž poškodil domácí zemědělce. Zakázal americkému týmu, aby se zúčastnil olympiády v Moskvě v roce 1980. Vyčlenil 40 mld. $ na program, během něhož byli v Pákistánu a Afghánistánu cvičeni islámští fundamentalisté. Odborníci se shodují na tom, že pozdější nestabilita regionu je vinou JC a Reagana.

Aférou, která se asi nejvíce podepsala na jeho neúspěchu v 2. volbách, byl únos rukojmích z ambasády v Teheránu. V této krizi se také JC dostal nejvíce do konfliktu mezi lidskými právy a zájmy USA73. Za 52 lidí únosci požadovali návrat šáha do Íránu k soudu, vrácení šáhova majetku íránskému lidu, omluvu OSN a přiznání viny za svoje akce v Íránu a slib od USA, že se v budoucnu nebude vměšovat. Krize s rukojmími pokračovala i přesto, že šáh se přesunul do Egypta a později zemřel. JC dal zmrazit bankovní konta íránské vlády. Únosci požadují uvolnění peněz a místo s vládou začínají jednat s bankami. Když šáh zemřel, požadují už jen rozmrazení účtů. Dodnes není jasné, proč nedošlo k dohodě, protože stejné podmínky byly nakonec domluveny v lednu 1981. Rukojmí byli nakonec zadržováni 444 dní. Propuštěni byli až po volbách, které Jimmy prohrál74.