B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Za hranicemi
Už od 30. let je T. zastáncem sionismu. Podporuje myšlenu rozdělit území Palestiny na dva státy, v tomto za ním stojí i velká americká židovská komunita. Zahraniční experti a George Marshall se saví proti jeho ideji, T. tím, že souhlasil se schůzkou s Chaimem Weitzmanem obešel všechny svoje protivníky. Marshall nakonec proti svému presidentovi veřejně nevystoupil a T. uznal Izrael už 11 minut po tom, co byl stát vyhlášen.
Za největší úspěch T. kariéry je považován Berlínský letecký most. Velitel americké okupační zóny generál Lucius D. Clay navrhoval vypravit ozbrojený konvoj, ale T. se obával, že toto řešení je neakceptovatelné riziko války. Rozhodl se pro předtím nikdy nevyzkoušené řešení. A jeho úspěšné uplatnění mu pomohlo i ve volbách 1948.
T. zasáhl i do konfliktu v Koreji41. Původně chtěl námořně Koreu zablokovat, ale po důsledné demilitarizaci neměl dostatečné možnosti, proto k zásahu urgoval OSN – a zásah v Koreji se stal jejím prvním. Po vlně kritiky vyhodil T. ministra obrany a nahradil ho Georgem C. Marshallem, který zvolil dobytí severní Koreje. Do sporu ale zasáhla Čína, atd., atd.; boje se nakonec zastavují na 38 rovnoběžce. T. odmítá McArthurův návrh na napadení čínských zásobovacích základen a odvolává ho42. Korejský konflikt zlomil T. vaz – stal se tak nepopulárním, že nevyhrál ani svoje primárky v New Hampshire, takže se rozhodl svoji kandidaturu na znovu zvolení stáhnout.
Mezi lety 1947 – 52 bylo přes 20,0000 státních zaměstnanců vyšetřováno kvůli špionáži; 2,500 z nich „dobrovolně“ odstoupilo. T. administrativa byla zkompromitována, Eisenhower to použil jako hlavní slogan své kampaně.
DWIGHT D. EISENHOWER (1953 – 1961, rep.)
V roce 1945 jmenován vojenským guvernérem americké okupační zóny v Německu43. V prosinci 1950 byl jmenován vrchním velitelem NATO. Z armády odešel v roce 1952 kvůli svému vstupu do politiky. Napsal velice ceněnou biografii „Crusade in Europe“.
Do Států se vrátil jako hrdina, republikáni ho přesvědčují ke kandidatuře. Jeho kampaň se stala tažením proti zkorumpované a zdiskreditované vládě. E. slíbil odjet osobně do Koreje a ukončit válku; a vládu bez korupce a skandálů. S Nixonem jako vicepresidentem přesvědčivě zvítězili a E. se stal jediným generálem, který se ve 20. století dostal na post presidenta.
Jeho velkým cílem bylo vybudovat vnitrostátní systém dálnic. Tyto silnice se měly stát základem americké bezpečnostní strategie během Studené války. Věřilo se, že v případě útoku by to schytala velká města – a dálnice měla sloužit k jejich evakuaci44.
Během svého řadování prosazoval E. politiku „dynamického konservatismu“. Ačkoli pokračoval v konservativní ekonomické politice, na druhé straně i rozvíjel hlavní programy New Deal, hlavně sociální zabezpečení. Rozšířil přídavky na dalších 10 milionů lidí. E. byl extrémně populární, v druhých volbách získal 58%.
V roce 1954 podporuje rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Brown vs. Topeca. Soud rozhodl, že segregace ve školách je protiústavní; E. chtěl, aby Washington sloužil jako příklad. Zákony o občanských právech z let 1957 a 1960 byly ale relativně slabé a nic moc nového do legislativy nepřidaly.
E. musel čelit i rasovým nepokojům v Arkansasu. V roce 1957 stát Arkansas a škola Little Rock Central High Schoul odmítli uposlechnout federální zákon o rasovém spojení škol. E. nařídil asistenci armádních jednotek, které doprovodily do bílé školy 9 Afroameričanů.
E. se rozhodl už dále nekandidovat45. Poté, co odešel z úřadu, jeho reputace klesá. Začíná se o něm mluvit jako o presidentovi, který „nic neudělal“. Zčásti to bylo kvůli kontrastu s jeho aktivním nástupcem a zčásti proto, že nezastavil Mccarthismus. Tyto nenálady se zvedaly hlavně v liberálních 60. letech – později mu byly zásluhy opět přičítány: za nestrannost, vůdcovství za války, jeho postup v Arkansasu a za to, že byl posledním presidentem, kterému se podařilo vyrovnat rozpočet. Takže je nakonec historiky řazen mezi top 10 presidentů. Zemřel v roce 1969 srdeční selhání ve 78 letech.