B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století

GERALD FORD (1974 – 1977, rep.)

• Doma

• Velkou kontroverzí jeho vlády se stal pardon, který udělil Nixonovi 8. září 1974. V projevu, vysílaném TV řekl, že je v nejlepším zájmu země, aby její president nebyl stíhán. Hned se zvedly hlasy, že jde zase o úplatek, že se GR nechal koupit. Byl obviňován i z toho že se jedná o quid pro quo – dohodu s Nixonem66. Odborníci se shodují, že pardon měl značný podíl na GF porážce ve volbách 77.

• V 70. letech se poprvé začínají prosazovat nám známí lidé. Ačkoli GF „zdědil“ kabinet po RN, za jeho relativně krátkou vládu se v křesle udrželi jen Kissinger a ministr financí Simon. Donald Rumsfeld se stal nejmladším ministrem obrany v roce 1975. Později ho vystřídal Richard (Dick) Cheney. Ve volbách do Kongresu a Senátu po předchozích aférách a průšvizích získali demokraté 2/3 většinu a tím si zajistili většinu potřebnou pro přehlasování presidentského veta i většinu potřebnou k přijetí dodatku Ústavy.

• V polovině 70. let musí USA čelit inflaci, země se dostává do mírné krize. GF je obviňován z toho, že není schopen jí efektivně čelit. V roce 1975 vydává zákon O snížení daní. V témže roce vydává zákon O výuce pro všechny postižené děti a stává se tak zakladatelem tradice speciální pedagogiky.

• Za hranicemi

• Za jeho administrativy konečně odchází poslední voják z Vietnamu, GF je však také svědkem následného pádu Saigonu67. Americká ambasáda byla v chaosu evakuována.

• V roce 1975 se připojil k Helsinským jednáním se SSSR, jež později vyústila ve vznik Human Rights Watch.

JIMMY CARTER (1977 – 1981, dem.)

• Zpočátku si všichni mysleli, že JC má ve volbách jen malou šanci oproti celonárodně známým politikům. Ale po skandálu Watergate se jeho provinčnost a zázemí mimo Washington D.C. se stali výhodou68. Hlavním bodem jeho kampaně byla reorganizace vlády. Jako první demokrat si dokázal získat podporu napříč národem, dokonce se mu podařilo zvítězit v několika státech Severu. Stal se tak prvním Jižanem na postu presidenta od roku 1848.

• Doma

• Pro 70. léta se používá termín „stagflace“ – ekonomická stagnace kombinovaná s vysokou inflací, což znamená nejistotu plánování a sestavování rozpočtů. V roce se OPEC dohodl, že sníží objem dodávek ropy pro světový trh, což mělo za následek ropnou krizi, zpomalení růstu a zvýšení cen.

• JC chtěl promluvit k národu, ale zdálo se mu, že ten už po aférách neposlouchá. Proto uspořádal setkání v Camp Davidu69, při kterém si dělal poznámky a z něhož vyšel následný projev. V něm JC řekl, že Američané ztratili sebedůvěru, že to není ropná krize, ale „krize sebedůvěry“. Tři dny po této televizní řeči požádal o demisi všechny členy kabinetu. Ekonomika trpěla ohromnou inflací, malou dodávkou ropy, vysokou nezaměstnaností a pomalým růstem. V roce 1977 přesvědčuje Kongres ke zřízení ministerstva pro energie. JC vyzývá k úspoře energie, sám se do programu zapojuje70. Krize se daří překonat díky opatřením Paula Volckera.

• V rámci svých reforem rozdělil stávající ministerstvo na dvě – školství; a zdraví a občanských služeb. Snažil se snížit počty státních zaměstnanců a úřadů, na druhé straně dosazoval do vládních a soudních funkcí ženy, Afroameričany a Hispánce. Díky demokratické většině v Kongresu mu zpočátku nedělalo problémy prosazovat svoje návrhy – jako např. pardon pro povolané, kteří místo války ve Vietnamu utekli do Kanady. Pak se ale Kongres dostal do opozice a zamítl JC návrhy na zákon o ochraně spotřebitele a sérii pracovních zákonů.