B 12 - Základní vývojové rysy Spojených států amerických ve 20. století

Second New Deal: 1935 – 1936

Po volbách do Kongresu v roce 1934 získali demokraté převahu v obou komorách, což FDR dovolilo protlačit svoje zákony a ustanovit pro 1. ND legislativu. V zákoně je tak zakotvena WPA26, která zajišťuje zaměstnáním 2 milionům otcům rodin. Zákon o sociálním zabezpečení deklaruje záruku pomoci pro staré, chudé a nemocné. Zákon o pracovních vztazích zase povoluje dělníkům stávkovat a organizovat se. Takže zatímco 1. ND se zaměřoval na více sektorů, 2. ND je zaměřen na „business community“. Ačkoli se ekonomika po překonání krize zvedala, nepodařilo se úplně pohltit všechny nezaměstnané, takže jejich počet zůstal vysoký až do počátku WWII.

FDR zvedl daně pro jednotlivce i společnosti. Žádal Kongres o další zvýšení, ale jeho návrh byl považován z kontroverzní a byl zamítnut. Národní dluh, který se zvětšil za Hoovera, zůstal až do počátku války relativně stabilní.

Díky jeho zásahům a skutečnému zlepšení situace se postupně vytvořila tzv. ND koalice, jejíž vliv se projevil při druhých volbách v roce 193627. Do této koalice patřili tradiční demokrati z celé země, malí farmáři, „tradiční Jih“, katolíci, obyvatelé velkých průmyslových měst, Afroameričané ze severu, Indiáni, židé, intelektuálové a liberální demokraté. Tato koalice podstatě zůstala demokratům věrná až do 60. let28.

Největším problémem byl pro FDR Nejvyšší soud, který zrušil mnohé z jeho programů. President s ním vedl hodně sporů a svoje pravomoci, soudu se zdálo, že příliš přebírá legislativní funkci29.

Za hranicemi, do roku 194130

Nevstoupení do společnosti Národů v roce 1919 předznamenalo pozdější politiku isolacionismu. V prvním období se FDR snažil pokračovat v „politice dobrého sousedství“, podle Monroeovy doktríny se americká pozornost zaměřovala na Latinskou Ameriku. Nové smlouvy s Kubou a Panamou ukončily jejich status amer. protektorátů.

V roce 1935 prošel Kongresem zákon o neutralitě, proti kterému FDR protestoval, neboť se mu zdálo, že omezuje jeho právo pomoci napadenému státu. Ale veřejná podpora byla tak velká, že podepsal. V roce 1937 pronesl slavnou „Quarantine speech“, ve které řekl, že „státy lačnící po válce jsou hrozbou světovému zdraví a měly by být v karanténě“.

Po vypuknutí války v Evropě odmítl Wilsonovu zdrženlivost a snažil se najít cesty, jak vojensky pomáhat GB a Francii, s Churchillem si čile tajně dopisoval. Finanční zdroje Británie se v roce 1940 vyčerpaly, FDR prosadil v Kongresu zákon, který umožnil poskytnout spojencům nevratnou půjčku a vojenskou pomoc.

Ze začátku panovaly obavy, nakolik by měl president riskovat válku svojí otevřenou podporou GB, ačkoli se zvýšením výdajů na armádu souhlasili všichni. Situace se zlomila po obsazení Paříže – Američané byli šokováni, tradiční isolacionismus se začal rozpadat a FDR dostal plnou podporu. Slíbil, že USA budou „zbrojnicí demokracie“. Bylo nepsaným pravidlem31, že president kandiduje jen dvakrát, FDR měl však takovou podporu, že byl zvolen i potřetí32.

Od roku 1938 začíná znovu zbrojit, ačkoli proti němu ještě pořád stojí silná opozice33. Ale FDR je přesvědčen o své větší informovanosti a správnosti svojí zahraniční politiky, takže dál pokračuje v obou svých programech – aby USA samotné byly připraveny a aby mohly pomoci Spojencům. Ve své řeči z ledna 1941, slavné „Four Freedoms Speech“ uvedl, že hlavním cílem je pro něj ochrana základních práv lidí na celém světě. Znovu rozjetí armády pomohlo i situaci v USA, nezaměstnanost v roce 1941 klesla pod 1 milion.

V květnu 1941 se FDR sešel s Churchillem, aby položili základ Atlantické chartě. V červenci nařídil ministru války Henry Stimsonovi, aby začal plánovat „úplné americké zapojení do války“. Výsledkem byl tzv. „Victory Program“, který mimo jiné počítal s velkým zvýšením objemu materiální pomoci Spojencům. Počítal také s tím, že bude připraveno 10 milionů mužů, z nichž polovina bude v roce 1943 připravena na nasazení v zahraničí.