C 05 - Politický systém první republiky

Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

• byla tradičně nazývána také agrární stranou. Navazovala v ČSR na agrární politické hnutí, které vytvořilo počátkem 20. století českou a moravskou stranu. V roce 1919 se přejmenovala na Republikánskou stranu československého venkova a v roce 1922, kdy do ní vstoupila většina členů Slovenské národní a rolnické strany (v čele s dr. V. Šrobárem, dr. P. Blahom a dr. M. Hodžou), přijala název Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Předsedou byl od r. 1919 Antonín Švehla, po dobu své nemoci (1929-1933) zastupovaný F. Udržalem a F. Staňkem, od r. 1935 byl předsedou strany Rudolf Beran. Republikánská strana vycházela z programu, který ji charakterizoval jako stavovskou politiku organizaci všeho venkovského lidu. Program se hlásil k zásadě upevňování státnosti ČSR a parlamentní demokracie. Koncem 20. let byl program doplněn o sebevědomou tezi, označují rolnický stav za základ československé společnosti, vytvářející základní životní hodnot. (no moje teze to fakt není. Nemíním se stát rolníkem)

• Republikánská strana byla nejvýznamnějším politickým hnutím v ČSR. Hrála v tom hlavní roli její obratná politika na venkově, podpořená prosazením pozemkové reformy, agrárních cel a v 30. letech i to, že strana ovládla regulaci zemědělské výroby a odbyt jejích produktů. Také síť masových organizací a spolků, silné pozice v zemědělském proudu vytvořit moderní masovou zájmovou stranu, která měla rozhodující vliv mezi venkovským obyvatelstvem českých zemí a postupně pronikala i mezi část městského obyvatelstva. Byla účastna ve všech koaličních vládách a v letech 1922-1938 byl v jejich čele vždy agrárník (A. Švehla, F. Udržal, J. Malypetr a M. Hodža). Ojedinělé postavení agrarismu v ČSR se promítalo i do ustanovení Mezinárodního agrárního byra roku 1929 v Praze, jehož prvním předsedou byl A. Švehla. Ústředním tiskovým orgánem strany byl deník Venkov, známé byly i listy Večer, Lidový deník, Svoboda (Brno) ,Selské listy (Olomouc), Slovenský deník (Bratislava), teoretickým časopisem agrarismu byla Brázda.

Aby jste neřekli, že vás šidím, uvedu vám tu ještě strany Slovenska a Německé strany, které byly na našem území, ale to již jen ve zkratce a jen, opravdu, ale opravdu ty nejdůležitější

Takže Slováci, zde je jen jedna důležitá strana:

Slovenská l’udová strana

• navazovala na předchozí pokusy o založení strany slovenského politického katolicismu a ustavila se v ČSR v prosinci 1918. V roce 1925 se přejmenovala na Hlinkovou slovenskou l’udovou stranu. Jejím předsedou byl až do své smrti v srpnu 1938 (překvapivě) kněz Andrej Hlinka a po něm kněz dr. Josef Tiso. Do listodopadu 1921 postupovala Slovenská l’udová strana společně s Čs.stranou lidovou, pak se jejich cesty rozešly, neboť l’udová strana zahájila boj za prosazení slovenské autonomie (blbci, co jim tu scházelo?Nebýt nás, tak jsou součástí Maďarska a vůbec jako stát neexistujou). Ve druhé polovině 20. let vstoupila SL’S do vlády, ale po tzv. Tukově aféře (předák strany V. Tuka byl roku 1929 odsouzen za špionáž pro Maďarsko) z vlády vystoupila. Strana byla nejsilnějším politickým směrem na Slovensku, opírala se o věřící katolické obyvatelstvo, v roce 1935 byla v parlamentních volbách hlavní silou tzv. Autonomistického bloku. Po Mnichově roku 1938 a po vyhlášení autonomie Slovenska se Hlinkova l’udová strana stala hlavním krystalizačním jádrem, k němuž se připojily ostatní strany na Slovensku, pokud nebyly rozpuštěny. Tiskovým orgánem strany byl Slovák.