C 05 - Politický systém první republiky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Československá strana lidová
vznikla spojením řady katolických politických stran (největší: Česká strana křesťansko-sociální, Katolicko-národní strana na Moravě, Moravsko-slezská strana křesťansko-sociální) po vzniku ČSR. Předsedou Ústředního výkonného výboru strany (od r. 1922) byl Msgre. Jan Šrámek, který stál i v čele zemského výboru pro Moravu a Slezsko. Předsedou zemského výkonného výboru v Čechách byl Msgre. Bohumil Stašek.
Program lidové strany byl založen na tzv. křesťanském solidarismu, který vycházel ze smíru a spolupráce všech tříd, stavů a vrstev obyvatelstva na křesťanských zásadách. Stavěl se za demokracii, za národní stát, za nedotknutelnost soukromého vlastnictví, za křesťanskou morálku ve společnosti i v rodině. V otázkách kulturních i školských zastávala ČSL zájmy římskokatolické (ŘK) církve.
Po vzniku ČSR byla lidová strana zasažena stejně jako ŘK církev mohutnou protikatolickou vlnou (hnutí „Pryč od Říma“). ČSL se v té době podařilo odvrátit odluku církve od státu a postupně s zařadit stranu i církev do nového státu. V roce 1921 vstoupila strana znovu do vlády a postupně se stala významnou složkou koaliční spolupráce. V 30. letech stála pevně na pozicích demokracie a obrany republiky a patřila k nejsilnějším politickým stranám.
Tiskové orgány byly Lidové noviny (Praha), Den (Brno) a Našinec (Olomouc – po 2. sv. v. přejmenován na Osvobozený našinec)
Československá sociálně demokratická strana dělnická
byla v ČSR pokračovatelkou Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické založené 7. dubna 1878 v Praze. Předsedou strany byl do roku 1924 Antonín Němec, pak Antonín Hampl
poválečná revoluční vlna v ČSR přinesla straně rychlý vzestup a po vítězství v obecních volbách v roce 1919 i křeslo ministerského předsedy, jimž se stal Vlastimil Husar. Své pozice posílila i v prvních parlamentních volbách v roce 1920. V září 1920 však vláda podala demisi.Významnou událostí uvnitř strany byl rozkol většiny vedení strany s marxistickou levicí, která se na XIII. sjezdu 25.-28. září 1920 od strany odtrhla a stala se základem pozdější KSČ. Oslabená sociální demokracie stála i nadále na pozicích parlamentní demokracie a účastnila se většiny čs. vlád, pouze v období 1926-29 stála v opozici
vedení strany se orientovalo především na prezidenta TGM a postupně odstranilo ze svého programu nejradikálnější marxistické prvky. Podařilo se mu dosáhnout řady reformních opatření ve prospěch širokých lidových vrstev. Strana přispěla po vzniku ČSR k uvolnění závislosti školství na ŘK církvi. (ministr G. Habrman). V 30. letech stála pevně na pozicích demokracie. Strana měla nejsilnější odbory v ČSR. V mezinárodním měřítku byla strana součástí Socialistické dělnické internacionály (a pokud soudruh Paroubek neodstoupí nebo neumře bude tam dodnes)
Tiskové orgány byly Právo lidu, Moravský přítel lidu, od r. 1926 Rovnost(obojí Brno). Teoretický měsíčník Akademie nahradila v r. 1928 Dělnická osvěta.