C 11 - Období Druhé republiky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Druhým "ale" je útočná doktrína wehrmachtu, která se příliš neslučovala s postupným dobýváním pevností ve francouzském stylu. Útočné klíny by prorazily nejslaběji opevněnými oblastmi a pronikly hluboko do vnitrozemí, čímž by se další obrana pevností stala bezpředmětnou.
Třetím "ale" je skutečnost, že pevnosti byly umístěny v oblastech, kde mělo naprostou převahu nepřátelské německé obyvatelstvo. Osádky by jistě musely čelit mnohým diverzním a sabotážním útokům.
Skvělá vybavenost naší armády
Ano, naše armáda byla naším průmyslem velmi dobře vyzbrojena. Škodovy závody a ČKD patřily k největším zbrojovkám v Evropě. V oblasti vyzbrojení pěchoty jsme na tom byli výborně. Co se týče tankového vojska, naše LT vz. 34, LT vz. 35 a LT vz. 38 se mohly směle měřit s tehdejšími německými Panzery I a II (kvalitnějších PzKpfw III a IV měli Němci v té době velmi málo - viz tabulka). Jenomže ani LT vz. 38 ještě nebyl v září 1938 v naší armádě ve standardní výzbroji. Špatná byla situace v letectvu, kde jsme se s převahou zastaralých dvouplošníků nemohli s německou luftwaffe měřit. A jak známo právě letectvo tvořilo velmi důležitou součást doktríny blitzkriegu.
Spojenci by nám pomohli
Tento argument je samozřejmě naprosto pochybený. Anglie s Francií si nad námi v Mnichově umyly ruce a pomoc od nich jsme nemohli očekávat. Anglická a francouzská veřejnost jásala nad záchranou mírou, čemuž se nelze příliš divit. Komu by se chtělo do války. Za minulého režimu se stále opakovalo, že jediný Sovětský svaz nám byl ochoten pomoci. Ovšem ani to není pravda. Už pouhý pohled na mapu nám prozradí, že přesun sovětských vojsk na naše území by vyžadoval souhlas Polska nebo Rumunska, což bylo velmi problematické.
Dalším závažným momentem byl fakt, že čs.-sovětská smlouva vázala sovětskou pomoc na pomoc francouzskou. Na postoj Francie se také SSSR vždy odvolával "ano, jsme ochotni pomoci, ale až po Francii, jak je to ve smlouvě".
A byl vůbec SSSR ochoten nám nezištně pomoci? Dá se o tom s úspěchem pochybovat. Události z roku 1939 nám ukazují pravou tvář sovětské politiky. Navíc taková pomoc by mohla zůstat i na "věčné časy" z čehož mělo mnoho našich politiků včetně Beneše strach. Známý je výrok jednoho z členů agrární strany: "Když přijde Hitler tak mi tuhle stovku nechá, když přijde Stalin tak mi ji sebere...". I přes tyto obavy se Beneš ještě 30. září dotazoval sovětského velvyslance zda je SSSR ochoten nám pomoci. Odpovědi se mu dostalo záměrně až po vládním rozhodnutí o přijetí mnichovské dohody.
Nezapomínejme na Polsko a Maďarsko
Další mnohdy v pozadí zastrčenou skutečností je postoj Polska a Maďarska v případném konfliktu. Byl to právě postoj Polska, které svým ultimátem za vydání Těšínska zasadilo poslední ránu nadějím našeho hlavního štábu. A že by se k dělení kořisti připojilo i Maďarsko je myslím také jasné.