C 11 - Období Druhé republiky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Mezi zástupce opozice patřili poslanci Národního sjednocení( L. Rašín, V. Klíma, Arne Novák-rektor un. V Brně). A z části i národní socialisté sdruženi kolem Dělnické akademii a Petičního výboru Věrni Zůstaneme. Tito opoziční poslanci měli list Národní myšlenka.
Čs. politici podléhali iluzi, že N se proměnami spokojí. Jednání o novém řešení urychlil i článek Halíka (šéfredaktor Venkova), který navrhoval vytvořit autoritativní demokracii. 27. 10. 1938 jednání zástupců 6 polit. str. Tři zástupci největších str-Beran, Hampl a Franke a zástupce nár. sjednocení Hodáč souhlasili s návrhem na likvidaci svých str. a vzniku Národní str=str. nár. jednoty, která měla být hnutím činorodého nacionalismu, chce vybudovat nový stát a vést národ k vzestupu.
20.10 1938 došlo k zastavení činnosti KSČ, jejich činnost nebyla v nových podmínkách možná. Soc. demokraté tak předpokládali, že budou jedinou legální str., která zůstane mimo SNJ. Šanci se prosadit ztrácela i demokratická část kulturní fronty (Sokolové, legionáři...). Levice také směřovala k tomu se sjednotit.
Když se na konci října stal předsedou soc. dem. Hampl sjednocovací proces nabýval reálných základů. K procesu se přihlásila i skup. kolem národohospodáře Macka (časopis Naše Doba) a mladší soc. dem funkcionáři representováni Laušmanem. Vzorem strany se stala britská Labour Party. Strana měla sdružovat příslušníky všech vrstev bez rozdílu.
Beran s Hamplem se dohodli, že transformace polit. str. nepovede k úplné totalitě, že vedle vládnoucí str. bude existovat i strana pracujícího lidu. Jednalo se o loajální opozici, kdy Hampl věděl, že jeho str. nesmí napadat Berana, ani využívat těžkosti vlády a Beran respektoval svou vládní moc. = „opoziční neboli gentlemaská dohoda“ Ke straně přihlásilo jen legionářsko-sokolské křídlo v čele s Richterem, Patejdlem ap. V prosinci tak vznikla Národní strana práce. Předsedou str. byl Hampl, místopředsedy Richter, Nečas a Jungwirtová. Socialismus byl v jejím pojetí charakterizován jako program společenských reforem. Chtěla rozumně pokračovat v pozemkových reformách. Odstranit nezaměstnanost a zajistit účinější ochranu zdraví dělníků.
Byl zde rozdíl mezi Nečasem a Hamplem. Nečas byl propojen na rodící se zahr.politiku Beneše, ale Hampl tvrdil, že politiku nemá dělat emigrace. Mladší nastupující generace strany se projevila hl. po 15.3.1939-Laušman, Hladký, Aleš. Alušman, také předpokládal možnost NSP do pololegality či ilegality.
Slovenská otázka
Po mnichovské situace využili stoupenci autonomního programu k vytvoření autonomní slovenské vlády (nemělo to zakotvení v právním řádu). Polit. život tam ovládla HSLS, která chápala Mnich. dohodu především jako úder X Č národu. Byli ochotni se i přičlenit k Polsku (Hlinka byl předtím zastáncem Čechoslovakismu). O autonomii začali uvažovat i politici těch str., kteří zde reprezentovali čechoslovakismus (např. Hodža se stal zastáncem federalismu s patřičnými pravomocemi). Již po prvním desetiletí ČSR slovenský národ vyspěl a chtěl rozhodovat o svém osudu, ale to nereflektovala česká politika.