C 11 - Období Druhé republiky

Strana slovenské národní jednoty( brzy se vrátila k názvu HSLS)začala vytvářet národní jednotu pomocí Hlinkovy gardy= ozbrojené stranické oddíly. Ve volbách do sněmu Slovenskej krajiny 1938 kandidovala pouze jediná str.-HSLS a získala 99% hlasů. Slovensko tak patřilo Slovákům, Česká vláda zasáhla pouze jednou a to v březnu 1939, kdy část občanů, hl. Hlinkova garda rozpoutala protistátní demonstrace. Vláda vyhlásila tzv vojenskou diktaturu, sesadila předsedu slov. Vlády Tisa a na jeho místo jmenovala velitele Hlinkových gard Sidora.

Napjaté situace využil Hitler, Tisa pozval do Berlína a nabídl Slovensku ochranu, pokud vyhlásí svou samostatnost. Tiso neměl na výběr, stejně jako o den později Hácha.

V březnu jednal nacistický předák A. Seyss-Inquart v Bratislavě s Tisem a Sidorem a snažil se je přimět k vyhlášení samostatnosti Slovenska.

V noci z 9. na 10. března začal na Slovensku vyhlášením „stanného práva“ vojenský zásah generála B. Homoly proti slovenským separatistům (tzv. Homolův puč); vedl k sesazení vlády J. Tisa prezidentem Háchou a k vyhlášení tzv. vojenské diktatury. Vzniklé situace využila německá propaganda.

Následně byl do čela slovenské vlády povolán (umírněnější) velitel Hlinkových gard K. Sidor; opřel se o tuto gardu, dosáhl odvolání mimořádných opatření a také vládního vojska a četnictva ze Slovenska. Tiso odešel na svou faru v Bánovcích.

Němečtí ordneři pak v "den německých hrdinů" napadli na Jihlavsku, Brněnsku, Olomoucku a Ostravsku českou policii a několik mužů zranili.

14. března 1939 vyhlásil slovenský sněm samostatnost slovenského státu, který později přijal oficiální název Slovenská republika. O několik dní později byl podepsán oficiální protokol, že Slovenský stát bere pod svou ochranu N říše. V červnu 1939 pak byla oficiálně vyhlášena ústava republiky.

Samostatný stát si do té doby přálo jen několik politiků, uvědomovali si totiž, že by to bylo nevýhodné a politicky nebezpečné, protože samostatné Slovensko by okamžitě ohrožovala maďarská vojenská intervence. Ochrana nabídnutá Hitlerem tak byla jedinou možnou alternativou.

Maďarsko zaslalo česko-slovenské vládě ultimátum, v němž žádalo okamžité odstoupení Podkarpatské Rusi a zároveň zahájilo vojenské akce k její okupaci; část 12. pěší divize generála Svátka se postavila na odpor (14.-16. března).

Prezident E. Hácha s ministrem zahraničí F. Chvalkovským odjeli do Berlína, kde jim A. Hitler o jedné hodině po půlnoci oznámil "nezvratnou vůli" okupovat za několik hodin zbytek českých zemí a připojit je k říši. V případě nesouhlasu s okupací vyhrožoval zničením Prahy leteckým bombardováním. Brutálnímu nátlaku Hácha podlehl; také vláda v Praze se tomuto diktátu podvolila.

Během 15. března okupovala vojska nacistického Německa české země tzv. druhé republiky (na odpor se postavili vojáci 3. praporu 8. slezského pluku v Místku). Do 15. dubna byla výkonná moc svěřena vojenské správě v čele s vrchním velitelem německé armády generálem W. Brauchitschem. (V Čechách byl výkonnou mocí pověřen generál J. Blaskowitz, šéfem civilní správy se stal K. Henlein. Na Moravě převzal výkonnou moc generál W. List, civilní správu J. Bürckel).