C 13 - Úsilí o obnovení samostatného Československa

Výsledky mezinárodně politického a diplomatického úsilí se snažily orgány čsl. prozatímního zřízení popularizovat pomocí tisku a rozhlasového vysílání. List „Čechoslovák v Anglii byl přejmenován na „Čechoslovák“, stal se tiskovým orgánem exilové vlády a obsahově vyjadřoval základní postuláty Benešovy koncepce. K propagaci v britské veřejnosti vycházela speciální čísla v angličtině. Čechoslovák byl posílán také do USA a na Střední východ. Měsíčník a později čtrnáctideník Mladé Československo prezentoval mladší generaci exulantů různé politické příslušnosti a národnosti. Širší dosah, zejména ve směru k domovu, mělo rozhlasové vysílání v rámci britské BBC. Od 11. srpna 1940 se vysílala pravidelná čtvrthodinová relace Hovory s domovem. Rozhlasovou propagandu s britským dohledem a válečnou censurou, řídilo oddělení při čs. ministerstvu zahraničních věcí, kterému podléhala také ČTK zřízená v Londýně v červenci 1940.

Přestože mělo uznání československého prozatímního státního zřízení velký význam, neznamenalo to získání předmnichovského mezinárodního statutu. Naděje dalšího pokroku svitla v souvislosti s projevem Churchilla u příležitosti druhého výročí Mnichova, kdy premiér alespoň neoficiálně odmítl Mnichov a prohlásil: „Uvítali jsme prozatímní čs. vládu v této zemi a učinili jsme obnovu čs. svobody jedním ze svých hlavních válečných cílů“. Příznivou zprávou bylo také to, že se novým ministrem zahraničí po Halifaxovi stal Anthony Eden, jenž byl považován za stoupence čs. věci.

Po uznání čs. prozatímní vlády přišlo na pořad dne jednání o česko-polské konfederaci, která vyhovovala britským představám nového uspořádání střední a jihovýchodní Evropy a také Benešův okruh pokládal v rámci úvah o budoucí podobě ČSR za vhodné vytvořit silnější státoprávní celek, který by mohl lépe odolávat mocenskému tlaku sousedů. Na přelomu srpna a září roku 1940 byly zahájeny oficiální porady s polskou exilovou vládou, vedenou gen. Wladyslawem Sikorskim. Na jejich základě pak obě strany publikovaly 11. listopadu 1940 v Londýně společnou čs.-polskou deklaraci o připravovaném státoprávním svazku Československa a Polska. Vznikly společné výbory, které měly připravit materiál a návrhy na realizaci konfederačního projektu. Jako první se měly upravit vzájemné diplomatické vztahy, objevovaly se ale vážné neshody. Jednání s polským exilem probíhala v době, kdy trval válečný stav Polska se SSSR, v čs. rezistenci naproti tomu sílily tendence vidět SSSR jako důležitý faktor mezinárodně politického a válečného vývoje a rozvíjely se vzájemné zpravodajské kontakty. Existovaly úvahy o širší i užší federaci ( Polsko preferovalo česko-slovensko-polskou trojfederaci a polskou hegemonií). Nejvíce však jednání drhla v otázce budoucího vymezení hranic. Spory ohledně Těšínska, Oravy, Spiše a Javoriny nedokázaly jednající strany odstranit.