C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Změny zasáhly i nekomunistické strany. Čs. Strana socialistická odvolala Neumanna a zvolila B. Kučeru, lidovci si nově zvolili A. Pospíšila. V odborech začalo dělení odborových svazů, krize SSM vyústila v jeho faktický rozpad. Činnost obnovil Junák, Skaut a jiné svazy a spolky mládežnické, dělnické, vojenské, zemědělské, studentské, církevní…Byl obnoven Orel a Sokol. Výrazně vzrostla aktivita kulturních svazů (spisovatelů, výtvarníků, umělců, herců, hudebníků…). Tvořily se skupiny nestraníků, tak vznikl např. Klub nezávislých spisovatelů (v čele mj. V. Havel). Církve volaly po respektování náboženské svobody a 14.5. byla ustavena katolická organizace „Dílo koncilové obrody“ v čele s pražským arcib. F. Tomáškem.
První úvahy nestranických intelektuálů o politické přestavbě vůbec nepočítaly s další existencí Národní fronty a odmítaly vedoucí roli KSČ. To naráželo na odpor komunistických funkcionářů. Diskuse o nové úloze Národní fronty probíhaly po personálních změnách v komunistickém vedení, ale programová dohoda z 15. června 1968 představila Nár. frontu jako politickou koalici s vedoucím postavením KSČ. Aktivní opoziční propagátoři neuspěli a nekomunistické strany se jen pomalu probouzely ze své podřízenosti KSČ. Jediným pokusem o založení opoziční strany byl pokus o obnovení sociálně demokratické strany. Přípravný výbor se hlásil k marxismu a socialistické demokracii a chtěl vytvořit konstruktivní oponenturu KSČ. To bylo odmítnuto.
Prosazovat zájmy nestraníků se chystal Klub angažovaných nestraníků (KAN). Jeho programová nevyhraněnost však neumožnila, aby se stal politickou silou schopnou hrát výraznější roli. Podobný osud stihl organizaci obětí komunistického režimu Klub 231 – nakonec prohlášen za protisocialistickou sílu.
Přes všechny změny byl proces obrodného systému řízen komunistickou stranou. Vedení v čele s Dubčekem nemělo jasný program, věřilo, že je nutné postupovat pozvolna bez „tlaku zdola“. Společenská aktivita ale vyvolávala uvnitř Strany morální krizi. Základem polednové reformy se měl stát Akční program KSČ. Obsahoval notné prvky změn v oblasti politické, ekonomické, zahraniční, a to na příští dva roky.
Základem měla být demokratizace. V politické sféře byla zachována vedoucí role strany, zásadní změnou měla projít kádrová politika, v níž se podceňovalo vzdělání, kvalifikace a schopnosti. Klíčovou změnou akčního programu bylo federativní řešení vztahu Čechů a Slováků. Myšlenka federalizace se stala hlavním požadavkem na Slovensku. V čele Výboru pro přípravu federalizace stanul O. Černík a v odborné komisi G. Husák. V červenci byl přijat model dvoukomorového parlamentu s paritním zastoupením, ustavila se Česká národní rada v čele s Č. Císařem. S požadavky vystoupily i národní menšiny – Ukrajinci, Němci, Poláci, Maďaři i Romové.
V ekonomice mělo dojít ke strukturálním změnám a snížení energetické a materiálové náročnosti, k relativní nezávislosti podniků. Plán měl být zachován a mělo dojít k účinnějšímu zapojení do mezinárodní dělby práce.
Ve vědách, vzdělanosti a kultuře měl socialismus zabezpečit svobodu bádání, měla být zrušena cenzura. Původ neměl být překážkou ke vzdělání.
Zahraniční politika prosazovala nadále vztahy s Východem, ale ne ve již smyslu podřízení, ale spojenectví.