C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let

Otázka C18

Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let

Koncem 50. let vstupovala československá společnost do období „zdánlivého klidu“, které mělo ukázat životaschopnost komunistického režimu. Jisté uvolnění mezinárodního napětí vytvářelo předpoklady pro jeho liberalizaci. Přesto narůstalo úsilí o úpravy a reformy stávajících poměrů. Jeho podhoubí vyrostlo jako důsledek přirozených společenských procesů (generační změny, růst vzdělanosti) a pod vlivem vývoje evropské i sovětské politiky. Vedle těchto pozitivních rysů došlo i k oživení Stalinovy teorie o zostřování třídního boje. Ideologický konflikt s Jugoslávií a kampaň proti tzv. národnímu komunismu umožnila A. Novotnému (po smrti A. Zápotockého 1957 prvním tajemníkem ÚV KSČ i prezidentem republiky) zesílit kampaň proti kritikům – revizionistům.

Na XI. sjezdu KSČ v červnu 1958 byla deklarována orientace na dovršení socialistické výstavby. To znamenalo odstranit zbytky vykořisťovatelských tříd na vesnici a ve městech, dovršit vítězství socialistického družstevnictví na venkově. Na sjezdu vládl optimismus. Slibovalo se, že do konce roku 1970 bude vyřešen bytový problém. Dosavadní výsledky byly idealizovány.

Volby v červnu 1960 „potvrdily“, že je vše v pořádku. Bylo odevzdáno 99,7% hlasů pro kandidáty Národní fronty. Následná celostátní konference KSČ prohlásila, že u nás zvítězil socialismus, ke kterému jsme úspěšně přešli od kapitalismu. Tím se vytvořila cesta k budování komunismu. 11.7.1960 byla schválena nová ústava pro Československo coby socialistický stát, který se nadále nazýval Československou socialistickou republikou (Současně byl zaveden „neheraldický“ znak) Premiérem první vlády ČSSR se stal V. Široký. Vedoucí úloha KSČ byla ústavně zakotvena, upevnil se státní centralismus (vzhledem ke Slovensku), Slovenská národní rada byla degradována na bezvýznamný orgán, slovenský sbor pověřenců úplně zanikl. Dovršení socialistické výstavby doprovázely správní změny. Dosavadních 19 krajů bylo zredukováno na 10, které obsahovaly 108 okresů (oproti původním 364).

Hlavním znakem politického ovzduší první poloviny 60. let byla snaha po liberalizaci režimu. Zasáhla prakticky všechny oblasti života. Reformní hnutí nemělo žádnou pevnou organizaci, příznivce spojovala ideová spřízněnost a přesvědčení o potřebě změny. V názorech na míru změn se navzájem lišili. V popředí postupně stanuly kulturní časopisy, umělecké svazy, katedry vysokých škol a vědecké ústavy.

Utopické představy a nadšení z přechodu ke komunismu vedlo KSČ k nereálné koncepci 3. pětiletky (1961-65). Obsahovala modernizaci a rekonstrukci a další rozvoj, který přesahoval možnosti naší ekonomiky. Hlavním článkem zůstávalo strojírenství, kde měl objem výroby vzrůst o 76%. Plán se neopíral o reálné možnosti a vědecké poznatky a prognózy. Nástup pětiletky probíhal za komplikovaných podmínek (vliv kapitalistické soutěže, pokles obchodu s Čínou, dvojí neúroda, přírodní kalamity 1963-65). Hospodářské ztráty vznikly i vojenskou reakcí na berlínskou (1961) a karibskou krizi (1962). Dalšími příčinami hosp. nesnází bylo zastaralé strojní zařízení, zaostávání technického vývoje, dogmatismus v hosp. teorii, špatný poměr k práci, neúměrná zahraniční pomoc pro rozvojové země… (Tato pomoc byla poskytována asi 20 zemím – Kuba, Guinea, Irák, Afghánistán, Indii, Sýrii, Egyptu, Etiopii…Pomoc byla pro Prahu spojena se značnými obětmi a finančním rizikem. Na rozdíl od předválečných exportních artiklů (sklo, textil, bižu) se nový sortiment orientoval na těžký průmysl (traktory, auta, zem. stroje…výhodné dlouhodobé půjčky). Nereálné plánování bylo utnuto r. 1962, kdy byl stanoven roční plán na rok 1963. Pro další období měl být vytvořen plán sedmiletý. Došlo k obnově systému centrálního direktivního řízení, což znamenalo návrat k 50. letům, byrokratizaci a tvrdou kontrolu shora. Ani XII. sjezd KSČ nedokázal odvrátit nepříznivý vývoj. Pokles národního důchodu pokračoval do r. 1864. Hrozila inflace a rostl rozsah nedostatkového zboží.