C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let

• hosp. plán měl určovat jen základní směr vývoje

• rozšíření možnosti podnikání

• výroba bude ovlivněna tlakem trhu

• měřítkem úspěchu nebude plnění plánu, ale hrubý důchod

• podniky budou odpovídat za výsledky hospodaření

Tyto zásady vytvářely předpoklady pro dosud nejrozsáhlejší a nejhlubší ekonomickou reformu v sovětském bloku. Pro obnovení zahraničního obchodu bez monopolů bylo nutno vytvořit reálný kurz koruny a obnovit aktivní roli bank. První zkušenosti se zaváděním nové soustavy řízení byly pozitivní. Ekonomická reforma druhé poloviny 60. let byla pokusem o přechod k moderní průmyslové společnosti. V Československu začal mít boj o reformu široký společenský dopad, protože její důsledky pronikaly do všech oblastí života. Její propagace přispěla k povědomí o nutnosti nejen ekonomické, ale i politické reformy.

V 60. letech procházel změnou i politický systém. Změny zasáhly všechny oblasti mocenskopolitického systému, nedotýkaly se však základního principu, tj. mocenského monopolu KSČ. Diskuse o způsobu jeho uplatňování byla přísně omezena uvnitř strany. V nejvyšším zákonodárném sboru – Národním shromáždění – se množily připomínky a interpelace, některé návrhy byly dokonce vráceny vládě k přepracování. Změny se udály i na Slovensku. Po rehabilitaci tzv. slovenských buržoazních nacionalistů posílila na Slovensku protinovotnovská opozice, do jejíhož čela se postavil G. Husák, který rychle získával na popularitě. Ten uzavřel 1864 dohodu o společném postupu s částí české inteligence. Ve složité situaci se v letech 1960-1968 nacházela vláda, která měla v politickém systému značně labilní místo. Navíc byla stranickým vedením viněna za hosp. neúspěchy, a proto zde také docházelo k časté personální výměně.

Napětí sílilo také v armádě a bezpečnostních složkách. Z Varšavské smlouvy vyplývaly pro armádu vysoké nároky na početní stav i výzbroj, což se dostávalo do rozporu s možnostmi státu.

Liberalizace se projevila i u zájmových a společenských organizací, které měly přirozenou tendenci vymanit se z kontroly oficiálních stranických a státních institucí. Na vysokých školách vznikaly vlastní studentské spolky a fakultní časopisy, hledaly se netradiční formy aktivit -– majáles apod. 60. léta také přinesla jisté „oteplení“ vztahů vzhledem ke katolické a ostatním církvím. Provládní duchovní ztráceli své pozice. Aktivita církví se odrazila v růstu náboženského života věřících. Nejvíce se uvolnění poměrů ukázalo v rozmachu kulturních svazů – spisovatelů, umělců, divadelních spolků, filmových a televizních tvůrců, novinářů, skladatelů.…Naznačené projevy liberalizace nacházely odraz ve veřejném mínění. Všelidová demonstrace souhlasu s dosavadními poměra zaznamenala vážné trhliny. Na stránkách řady novin se množily články, které byly v rozporu s oficiální ideologií (Mladý svět, Host do domu, Tvář, Literární noviny). Vycházely knihy (F.Halase, F. Kafky, J. Škvoreckého), byly promítány filmy (J.Menzela, V. Chytilové, M. Formana) nebo se hrály divadelní hry (rozmach scén tzv. malých forem).