C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let

Hospodářský kolaps přispěl ke krizi oficiální ideologie. Na veřejnosti se začala objevovat kritika. Krize vedla i uvnitř KSČ k revizi dosavadního pojetí marxismu. Volalo se po návratu k tradicím a národní minulosti. Na novou atmosféru působily i vnější změny, zejména v Sovětském svazu (odstranění Chruščova, XXII. sjezd KSSS). Nová vlna v mezinárodních vztazích byla zvána „moskevským duchem“. Pronikla i do Prahy, kde se projevila podpisem moskevské dohody o zákazu zkoušek jaderných zbraní (1963), ale i propuštěním arcibiskupa Josefa Berana a 4 dalších biskupů, došlo k zjednodušení vizových formalit k návštěvě přátel a příbuzných u nás, společnost se pomalu otevírala Západu (zahraniční styky umělců a vědců, dovoz knih a divadelních her ze Západu). Současně přibylo i emigrace v západním směru.

Vedoucí funkcionáři KSČ reagovali podrážděně na politiku destabilizace a liberalizace. Docházelo ke skrytým střetům mezi umírněnější a pragmatičtější skupinou ve vedení KSČ, která navazovala na Zápotockého směr a linii Novotného. Jistou míru svobod představoval v očích části veřejnosti R. Barák, který se 1961 stal ministrem vnitra. Krátce nato byl ovšem funkce zbaven (nahradil jej Štrougal) a nakonec odsouzen za porušování socialistické zákonnosti k 15 letům vězení.

Po Barákově pádu vyvstala opět otázka rehabilitací (1. vlna v 50.letech), kterou ovšem utnul Novotný s tím, že potřebné rehabilitace již byly zjednány. Na nátlak především slovenské skupiny byla nakonec realizována komise, nazývaná barnabitská podle kláštera Barnabitek, kde se scházela. Výsledkem její práce byla tajná zpráva, která přes veškeré Novotného škrty vedla k rehabilitaci asi 500 nevinně odsouzených. Začaly probíhat také přesuny uvnitř ÚV, kterými se Novotný snažil zachránit vlastní pozici.

Hospodářské problémy první poloviny 60. let vedly k rozhodnutí připravit novou ekonomickou reformu. Politici viděli východisko v upevnění centralismu, ekonomové se dělili na dva tábory. První zůstávali na původní bázi a odmítali tržní mechanizmus jako socializmu cizí, druzí prosazovali tržní mechanismus a zbožní vztahy. Druhý směr získal převahu. 1963 vznikla komise pro zdokonalení soustavy plánování a práci zahájila i vládní komise v čele s ředitelem ústavu ČSAV Otou Šikem. (Šikovy myšlenky: Ekonomika sama musí vytvářet svůj kontrolní mechanismus. Jsou to podle mého vědomí dodavatelsko-odběratelské vztahy. Výroba by měla být usměrňována především potřebami odběratelů…Předpokladem k tomu je maximální hospodářská samostatnost podniků) Plynulejšímu reagování výroby na tržní poptávku měla pomáhat i obnova drobného soukromého podnikání. Cílem československé ekonomiky bylo plánované tržní hospodářství. Nová soustava byla postavena na těchto rysech: