C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Akční model vyhlížel pro mnohé jako „blýskání na lepší časy“. Reformy ale stále více podléhaly tlaku sovětského bloku, což vyplývalo z naší příslušnosti k RVHP a Varšavské smlouvě. Tlak Moskvy se stupňoval s intenzitou reforem. S obavami nahlížela na situaci v ČS i NDR a Polsko. Problémy nastaly s oslavami výročí února 1948. Na Brežněvův nátlak zazněla kritika dvacetileté minulosti. Na poradě představitelů Varšavské smlouvy v březnu v Sofii Brežněv požadoval změny ve vedoucích funkcích. 23. a 24.3. došlo ke schůzce budoucí „varšavské pětky“ s vedoucími činiteli KSČ v Drážďanech, kde bylo vedení kritizováno za liberální politiku. Dubnový vzestup politické aktivity v ČS Moskvu vystrašil. Usilovala proto o schůzku s českým vedením. Tu se snažil Dubček oddálit. Pod sovětským nátlakem k ní došlo 4.5. v Moskvě. Jediným bodem jednání byla nespokojenost se situací a vývojem v ČS. O čtyři dny později přijeli do Moskvy Ulbrich (NDR), Gomulka (PL), Živkov (BuL) a Kádár (MaĎ), aby jednali o čs. Situaci. Hovořilo se o tom, že čs. Hranice „byla otevřena“ a Brežněv mluvil o rozhodných opatřeních, nenastane-li u nás změna. Moskevské zastrašování ale nepřineslo kýžené výsledky.
V květnu a červnu 1968 procházela reforma krizí, popadávalo nadšení a přecházelo se ke všedním dnům. Lednová reformní fronta se začala rozpadat a diferenciovat na progresívní a konzervativní. První směr požadoval pokračovat v započatém směru, druhý: dosavadní změny překročily únosnou mez a odklonily se od představ „ledna“. Progresívní směr oslabovala vnitřní nejednotnost. Rozporné postoje a přístupy vykrystalizovaly na zasedání UV KSČ v květnu 1968 ve dvě politické linie:
Pro Dubčeka byl určující pozitivní průběh reformy a pravicové síly nepředstavovaly akutní nebezpečí.
Bilak akcentoval aktivitu pracovních sil jako přípravu kontrarevoluce a volal po opatřeních k jejich potlačení.
Konečná rezoluce se držela plnění Akčního programu a připravovala mimořádný XIV. sjezd KSČ. Odpůrci reformy a zastánci zakročení proti pravici (Bilak, Kolder, Indra) iniciovali 19.6.1968 sraz Lidových milicí, na mítinku 10 tisíc milicionářů zazněla kritika komunistického vedení. Akce však rozpoutala nechuť vůči milicím a vyústila v podpisovou akci k jejich rozpuštění.
Vlnu emocí a nervozita veřejnosti násobilo vojenské štábní cvičení armád Varšavské smlouvy s názvem „Šumava“ na našem území. Především záměrně protahovaný odchod sovětských jednotek.
27.6.1968 zveřejnily Literární listy, Práce, Zemědělské noviny a Mladá fronta výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem, kterou koncipoval L. Vaculík a podepsali další. Výzva obsahovala kritiku minulosti, popis současných problémů, rady a náměty na prosazování změn. Nabádala k rozvoji lidového hnutí, ke stávkám, demonstracím, to rozbouřilo politický život v zemi. Předsednictvo ÚV KSČ se od textu distancovalo. Následovala podpisová akce na obhajobu výzvy. Moskva 2000 slov označila jako kontrarevoluci. Tak i další členové „varšavské 5“. Tyto události ozřejmily, že nebezpečí pro reformu se odsunulo do zahraničí.