C 18 - Podstata a problémy československé společenské reformy šedesátých let

4.7. bylo vedení KSČ pozváno do Varšavy na jednání s „bratrskými stranami“. Česká strana se v obavách z ultimativních požadavků snažila prosadit dvoustranná jednání. Varšavské jednání proběhlo nakonec 15.7. bez čs. účasti. Pětka odeslala KSČ dopis s ultimativními požadavky, které požadovaly návrat k neostalinskému modelu. ÚV KSČ dopis zveřejnil a odpověděl rozborem situace u nás a odmítnutím „pomoci“ pětky bránit socialismus v jiné zemi (tzv. Brežněvova doktrína). 29.7-1.8. proběhly v Čierné nad Tisou další rozhovory mezi stranickým vedením ČS a SSSR, schůzce předcházelo tzv. Poselství čs. účastníkům (autorem P. Kohout), které obsahovalo požadavek práva na vlastní cestu. Po jeho zveřejnění došlo k masové podpisové akci. Jednání KSČ nebylo vedeno jednotně. Kolder, Bilak a Švestka se ztotožňovali se sovětskými argumenty. SSSR vystupňoval tlak na čs. reformu. K žádným podpisům nedošlo, ale sověti odjížděli s představou závazků KSČ „bojovat proti antisocialistickým silám“. V průběhu jednání vznikla v zemi živelná akce Fond republiky (dary na tzv. zlatý poklad republiky).

Závěr z prvního srpna uváděl, že se obě strany dohodly na společném mnohostranném setkání „5“ 3.8. v Bratislavě a že problémy se budou řešit vzájemnou pomocí a podporou. Téhož dne obdržel Brežněv dopis pěti čs. vedoucích představitelů se žádostí o pomoc, včetně vojenské, proti kontrarevolučním silám v ČSSR. Definitivní rozhodnutí o intervenci bylo přijato v Kremlu 18.8. a na setkání „5“ bylo potvrzeno. Vojenský zásah měl být koordinován s prosovětskými silami ve vedení KSČ: na jednání ÚV bude prosazena výzva k lidu s žádostí SSSR o vojenskou pomoc, budou ovládnuty hromadné sdělovací prostředky, obsazeno velení Bezpečnosti a armády a hned dojde k volbě nového předsednictva a schválení nové vlády. 20.8.1968 začalo v Praze jednání předsednictva ÚV KSČ. Ve 23,30 hod. přišla první zpráva o obsazování republiky. Byl schválen návrh ministra obrany, aby armáda nekladla odpor a bylo vydáno prohlášení ke všemu čs. lidu. Uvádělo, že vojska varšavské smlouvy obsazují státní území proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí. Intervenčním jednotkám velel generál J.G. Pavlovskij.

Okupace Československa vojensky proběhla bez velkých obtíží, avšak politicky neuspěla. Domácí prosovětští politici nesplnili očekávané naděje. Sovětské plány na vytvoření nové revoluční vlády nevyšly. Okupační armáda se setkala s nenávistí a odporem. Významná byla jednohodinová generální stávka 24.8. Dva dny před tím byl svolán mimořádný XIV. sjezd KSČ, který se konal na Vysočanech v továrně ČKD. Okupační vojska se ocitla v cizí zemi bez spojence. V zemi rostl živelný odpor a Brežněv musel přistoupit na kompromis. V Moskvě proběhlo jednání čs. a sovětské delegace. ČS s L. Svobodou dosáhlo propuštění intervenovaných čs. politiků (Dubčeka, Černíka, Smrkovského, Kriegela…) Jednání skončilo podpisem moskevského protokolu (odmítl jedině Kriegel), jenž obsahoval závazné úkoly pro čs. politiky: splnění požadavků z Čierné, zákaz protisocialistických organizací a sociální demokracie, upevnění Bezpečnosti a armády, konkrétní kádrové změny, kontrolu tisku apod, ale i příslib etapového odchodu vojsk. Okupací došlo k zásadní změně vnitropolitických poměrů. Každé čs. rozhodnutí muselo být konzultováno s Moskvou, která sledovala likvidaci reformy. Rostly ambice odpůrců reforem. K oslabování reformy přispěl i rozpad dosavadní „4“ – Dubček, Svoboda, Černík, Smrkovský. Prosovětský kurz byl dále posílen Smlouvou o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk, kterou schválilo Národní shromáždění 18. 10.. Na listopadovém zasedání ÚV KSČ se podařilo prosadit rezoluce upravené Brežněvem. Záměr reformy se omezil na hospodářskou oblast. V politické sféře se podařilo prosadit jen federalizaci- od 1.1.1969. Předsedou federální vlády O. Černík, české S. Rázl.