22. Kultura v době principátu - základní teze

Řím

22. Kultura v době principátu

Základní teze:

charakteristické rysy:

v období principátu dochází k pronikání římské kultury do provincií a k jejímu obohacování o prvky vyspělých orientálních kultur, proces romanizace byl spojen s urbanizací římské říše, s šířením římského způsobu života, s přijímáním práva atd., romanizace probíhala velmi rychle především na západě římského impéria (zejména Gallie a Hispánie), zatímco východní části impéria byly již dříve helenizovány,

stavitelství, sochařství, malířství:

stavitelství: urbanizace římské říše se projevila výstavbou a přestavbou mnoha měst, jejichž přirozenými centry byla náměstí (fora), kde stály důležité veřejné stavby – chrámy, curie (radnice), v nichž zasedal místní senát), budovy sloužící k úřadování vedoucích politických činitelů města (úředníků, jejichž funkce byly obdobou pravomocí konzulů v Římě), na forech mohli Římané také kupovat v tržnicích potraviny, fora zkrášlovala i rozlehlá sloupořadí, případně vítězné oblouky,

příkladem takových měst mohou být Pompeje v Kámpánii či Ostie, hlavní přístav zásobující město Řím, mimo území Itálie např. dnešní francouzská města Arles (Arelate), Nimes (Nemausus), Orange (Arausio) či města na východě římského impéria jako syrská Palmýra, libanonský Baalbek či jordánská Jerash (vše dnešní pojmenování měst), zejména Pompeje přitahují pozornost mnoha návštěvníků i tím, že toto město se dochovalo ve stavu z doby velké pohromy, která je postihla v roce 79 n. l. v důsledku erupce Vesuvu, Pompeje tehdy zakonzervovaly zejména drobné oblázky pemzy, horniny vulkanického původu, část obyvatel města se také zadusila jedovatými plyny, většina Pompejanů však stačila uprchnout do bezpečí či katastrofu přežila,

villy: římská i provinční aristokracie si stavěla luxusní villy ve městech (villa urbana, městská villa) i na venkově (villa rustica, zemědělský statek, jehož součástí byly kromě obydlí majitele statku i hospodářské budovy), v Itálii vyhledávali bohatí Římané na stavbu venkovských vill především místa s příznivým podnebím, u moře či v lázeňských střediscích, kde relaxovali (např. přímořské letovisko Baie v Neapolském zálivu či již uvedené Pompeje),

činžovní domy: velký nárůst obyvatelstva vedl k výstavbě činžovních domů (nom sg. insula), uvádí se, že v Římě na konci republiky a v počátcích císařství žilo okolo 1 milionu obyvatel, činžovní domy dosahovaly výšky 5-6 pater a byty v nich se pronajímaly, jednotlivé domy se pak ještě seskupovaly do bloků (latinky rovněž insulae), v přízení činžovních domů byly zpravidla umístěny obchody a luxusnější byty, s vlastním sociálním zařízením, vybavené mozaikovými podlahami a freskami, byty ve vyšších patrech měly společné sociální zařízení a vyšší patra byla zpravidla vybudována ze dřeva, takže není divu, že činžovní domy často trpěly požáry, způsob bydlení v činžovních domech velmi kritizovali římští satirikové, doklady bydlení v činžovních městech známe především z Herculanea (Neapolský záliv) a Ostie,