22. Kultura v době principátu - základní teze

vítězné oblouky a sloupy zdobily historické reliéfy, viz např. Titův vítězný oblouk s vyobrazením scény ze židovské války či oblouk Septimia Severa líčící na svých reliéfech boje císaře a jeho synů proti Parthům a Arabům (oba oblouky se nacházejí na Foru Romau v Římě), velmi známý je také pozdější Konstantinův vítězný oblouk (v těsném sousedství Fora Romana a Colossea), postavený na počest vítězství Constantina nad Maxentiem v bitvě u Mulvijského mostu v Římě, na výzdobu oblouku byly použity prvky ze starších staveb, a proto se nepovažuje za umělecky nejhodnotnější, nejslavnějším z vítězných sloupů se jeví Traianův na jeho foru, s vyobrazením bojů z dáckých tažení,

římské sochařství se dále obohatilo o sousoší a jezdecké sochy, zde může být příkladem slavná jezdecká socha Marka Aurelia v Římě,

malířství a mozaikové umění: nejucelenějším a nejbohatším příkladem malby jsou fresky v pompejských domech, na jejich základě se rozlišují čtyři malířské styly - první se vyznačoval napodobováním mramorového obložení na stěnách, druhý vytváří iluzivní architekturu v perspektivním zobrazení, třetí je ornamentálnější, iluzivní architektura zaplňuje či rámuje jednobarevné plochy, v jejichž středu je umístěn nevelký obraz, čtvrtý styl opět vytváří iluzi prostoru a zároveň přejímá dekorativní prvky, dekoraci ale přeplňuje arabeskami, cizelováním, sloupovím, takže připomíná divadelní kulisu,

slavné pompejské fresky a mozaiky: ke slavným pompejským freskám a mozaikám náleží např. fresky z tzv. Villy mystérií, které pravděpodobně zachycují zasvěcování do dionýsovských mystérií, mozaiky Cave canem (Střež se psa) či mozaika představující Alexandra Velikého a perského krále Dáreia III. prchajícícho z bitvy u Issu,

další fresky i mozaiky se dochovaly v četných italských a provinčních městech, v Itálii např. v Ostii, Herculaneu, v Liviině domě v Římě (především fresky), z pozdní doby je proslulý soubor početných mozaik, odkrytých v luxusní venkovské ville poblíž sicilského města Piazza Armerina, která pravděpodobně sloužila jako císařská rezidence,

literatura:

římská literatura Augustovy doby je součástí tématu Augustova doba,

v tomto období zdomácněly v literatuře rétorické prvky, z literárních žánrů se rozvíjí zejména satira, považovaná za čistě římský přínos k rozvoji antické literatury, epigramatické umění, epické básnictví, filozofická a historická próza, román,

drama, Seneca (1. století n. l.): Seneca Starší (Maior) je znám především jako filozof, ale ve své literární tvorbě se věnoval i dramatu, byl autorem několika tragédií, z nichž vystupuje do popředí Medea, drama líčící známý řecký mytologický příběh nešťastné lásky řeckého hrdiny Iásona a dcery kolchidského krále Médeii, Senekovy tragédie jsou významné i proto, že jsou jediné, které se z antických tragédií po Eurípidově tvorbě dochovaly,