22. Kultura v době principátu - základní teze

amfiteátry: obyvatelstvo měst vyžadovalo také výstavbu budov spojených se zábavou, k nimž patřily především amfiteátry a veřejné lázně, amfiteátry se vyznačovaly typickým elipsovitým půdorysem, jejich centrem se stala aréna, tj. písčitá plocha, kterou po celém obvodu obklopovalo hlediště (řecky amfi, okolo), v podzemí amfiteátru se nacházely šatny gladiátorů, klece pro zvířata, nejproslulejším amfiteátrem bylo římské Colloseum, vystavěné za Flaviovců, které mohlo pojmout okolo 50 000 diváků,

lázně: Římané měli ve velké oblibě i návštěvu veřejných lázní, kterých fungovalo ve městech i několik, velké lázeňské komplexy se nazývaly thermae, po vstupu do lázní návštěvníci uložili své oděvy a cennosti do skříněk, které hlídal personál lázní, většinou otroci, pak se zpravidla odebrali na palestru, kde se věnovali tělocvičným aktivitám (běhu, zápasu, míčovým hrám), v centru lázní se nacházely tři hlavní bazény, označované jako frigidarium (bazén se studenou vodou), tepidarium (bazén s vlažnou vodou) a caldarium (bazén s teplou vodou), návštěvníci lázní mohli využít i potní lázeň (sudatio), případně také otevřený venkovní plavecký bazén (natacio), součástí lázní byly i parky, restaurační zařízení či čítárny a knihovny,

lázně byly určeny mužům, nebo ženám, či byly v lázních vyhrazeny hodiny pro muže a pro ženy, do lázní se platilo velmi nízké vstupné, takže návštěvu lázní si mohl dovolit i méně majetný obyvatel města, kromě toho se kandidáti na úředníky i již zvolení přestavitelé města snažili zajistit přízeň svých voličů poskytováním bezplatného vstupu nejen do lázní, ale i do amfiteátrů,

silnice, mosty a akvadukty: Římané rovněž vynikali ve stavbě rozlehlé silniční sítě, která propojovala jednotlivé části říše, silnice byly relativně přímé, měly kvalitní základy a povrchy, tam, kde to bylo zapotřebí, se stavěly tunely a mosty, původně se silnice stavěly zejména pro usnadnění a urychlení přesunů vojska, tyto vojenské silnice pak začaly být využívány i civilním obyvatelstvem,

nejstarší kvalitně postavenou římskou cestou byla Via Appia (postavená na konci 4. století př. n. l. na podnět Appia Claudia), původně propojovala Řím s městem Capua, v pozdější době byla prodloužena do přístavu Brundisium (dn. italské Brindisi), velmi známé se stalo přísloví, že všechny cesty vedou do Říma, kde také na Foru Romanu stál slavný zlatý milník, římské milníky s nápisem zmiňujícím jméno stavitele a vzdálenost měst od sebe lemovaly římské silnice, vzdálenostní údaj byl uváděn v římských mílích, přičemž jedna míle čítá 1483 m,

sochařství: v době principátu se dále rozvíjelo portrétní umění, i z toho důvodu, že každé větší město se chtělo pyšnit sochou či portrétem císaře, zhotovování císařských podobizen se brzy stalo sériovou výrobou, sochy zpravidla vyobrazovaly císaře s určitým typickým znakem, ale stále se ještě nejedná o naprosto realistické portréty,