4_Zdravotnicka_prevence

Nedostatek proteinů

• Nedostatek proteinů ve stravě se často vyskytuje současně s nedostatečným přívodem energie, což může vést až ke katabolismu organismu.

Nadbytek proteinů

• Nadměrný přívod proteinů ve stravě vede k některým orgánovým funkčním změnám.

• Dochází k vzestupu krevního tlaku – zvýšený onkotický tlak bílkovin „nasává“ do cév vodu a to vede ke zvýšení filtrace v ledvinách, a také ke zvýšené přeměně živin, čímž jsou zatěžována játra. V některých případech stoupá riziko dny.

Lipidy - jejich složení, členění, metabolismus, zdroje v potravě, denní doporučené dávky, význam pro organismus, projevy nedostatku či nadbytku v organismu.

• Jsou přírodní látky živočišného i rostlinného původu.

• Mohou být v kapalném nebo pevném skupenství.

• Chemicky se jedná o estery vyšších karboxylových kyselin (nasycených i nenasycených) – tedy látky skládající se z uhlíku, vodíku a kyslíku.

• Přesněji řečeno se jedná o deriváty mastných kyselin jednosytného nebo trojsytného alkoholu.

• Dobře se rozpouštějí v mnoha organických rozpouštědlech.

• Jsou energeticky velmi bohaté (1 gram tuku obsahuje 39 kJ = 9,3 kcal) a proto v organizmu velice často slouží jako zdroj a zásoba energie.

• Mnohé druhy lipidů jsou však významné i z jiných hledisek, jako lipidová dvouvrstva jsou součástí buněčných membrán.

• Tvoří i jiné stavební složky, mají ochranné a izolační funkce a slouží i jako rozpouštědlo některých lipofilních látek – především vitamínů.

• Lipidy mají ochrannou funkci na úrovni celého organizmu – tvoří obal některých orgánů a podkožní tuk izoluje proti teplotním výkyvům.

Jednoduché (homolipidy)

• Tuky a oleje – estery vyšších karboxylových kyselin (nejčastěji z kyselin olejové, linolové a palmitové) a trojmocného alkoholu glycerolu,

• Vosky – estery vyšších alifatických kyselin (nejčastěji z kyselin laurové, myristové a palmitové) a primárních nebo sekundárních alifatických alkoholů.

Složené (heterolipidy)

• Fosfolipidy – estery kyseliny fosforečné a různých derivátů glycerolu nebo sfingosinu na jedné své straně, také glycerolu nebo cholinu, ethanolaminu nebo serinu na druhé a zároveň obsahují i dlouhé nepolární mastné kyseliny. Výsledkem je pak, že fosfolipid má polární a nepolární konec,

• Glykolipidy – obdobné fosfolipidům, jen na sfingosin nebo glycerol je glykosidicky navázán oligo- nebo mono-sacharid, který pak v celém lipidu představuje polární konec,

• Lipoproteiny – součástí buněčných membrán, cytoplazmy a krevní plazmy.

Metabolismus lipidů

• Transport lipidů v našem těle, zejména triacylglycerolů a cholesterolu, je velmi složitý. Lipidy nemohou být v organismu transportovány v podobě samostatných volných molekul z důvodu nerozpustnosti v polárních rozpouštědlech.

• Jsou dopravovány buď jako celek, nebo v hydrolyzované podobě mastných kyselin a glycerolu. Cholesterol může být při transportu vázán jako ester na mastnou kyselinu.

• Celistvé molekuly triacylglycerolů jsou transportovány jako součást lipoproteinů.

• V potravě je obsaženo 20 – 40 % lipidů, z nichž 90 % tvoří triacylglyceroly.

• Jsou součástí rostlinné i živočišné stravy.

• Tuky by měly tvořit maximálně 25–30 % denní dávky živin pro dospělé.

• Celkový příjem energie a tuků závisí na pohlaví, věku, hmotnosti a fyzické zátěži jedince.