A19.....................................................................................zrevidováno

• převod delace na dědice deláta, pokud delát dědictví nenabyl a dědicem se nestal

• pokud by bylo připuštěno, mohl nastat problém se sukcesivní delací nebo při akrescenci dědického podílu

• výjimečně mohli delátovi dědicové požádat praetora o držbu pozůstalosti nq základě restitutio et integruj

• poklasická doba: umožněn převod práva z delace na delátovy descendenty, ustavené jím v testamentu za dědice

• Justiniánské právo: každý dědic delátův může získat pozůstalost, pokud delát zemřel dříve než uplynula deliberační lhůta nebo 1 rok po té, co se o delaci dověděl v případě, že o deliberační lhůtu nepožádal (dále znalo poklasické právo i transmisi ve prospěch jiných osob: např. zemřelo-li dítě - ve prospěch ascendenta)

1. ležící pozůstalost

• stav, ve kterém se ocitají majetková práva tvořící pozůstalost

• pozůstalost v mezidobí mezi smrtí zůstavitele a okamžikem, kdy povolaný dědic přijímá a nabývá dědictví

• věci, tvořící pozůstalost, byly původně považovány za věci ničí (mohly být volně okupovány)

• v Z12D intestátní dědické právo nejbližšího agnáta – až od té doby se dá uvažovat o ležící pozůstalosti

• pozůstalost si po smrti dědice udržuje relativně stálou a jednotnou povahu

• majetková práva náležející do pozůstalosti se mohla zvětšovat i zmenšovat oproti stavu, kdy zůstavitel zemřel

• římská právní věda přiznala pozůstalosti jistou míru právní subjektivity

• v justiniánském právu je ležící pozůstalost považována za právnickou osobu svého druhu

Nabytí dědictví

• dědic = univerzální sukcesor zůstavitele, stal se jím nabytím dědictví

• stával se subjektem všech práv a závazků, jejichž subjektem byl zůstavitel,

• nepřecházelo:

a) práva a závazky ryze osobní povahy

b) zůstavitelova rodinná moc, právo požívací a užívací

• univerzální sukcese mohla vést i k zániku práv a závazků mezi zůstavitelem a dědicem jejich splynutím (konfuzí)

• univerzální sukcese - splynutí pozůstalosti s majetkem dědice

• dědic, který nabyl dědictví, mohl s ním volně disponovat – prodej pozůstalosti jako celku fotmou injurecesse

• princip univerzální sukcese mohl mít na dědice neblahé následky, pro dědice i pro pozůstalostní věřitele

a) ohrožení dědice

• pokud pasiva převyšovala aktiva, předlužená pozůstalost

• dědic byl povinen ke splnění pozůstalostních závazků případně vynaložit i svůj vlastní majetek

• dědic nebyl proti předlužené pozůstalosti chráněn vůbec

• římské právo kladlo větší důraz na ochranu věřitelů

b) ohrožení pozůstalostních věřitelů

• beneficium separationis - vznikla dobrodiní separace, umožňuje separovat majetek dlužníka od pozůstalosti

• věřitelé byli chráněni proti věřitelům dědicovým a mohli dosáhnout uspokojení svých pohledávek v rámci pozůstalosti

• věřitelé ale nemohli požadovat uspokojení svých pohledávek z majetku dlužníka

• separaci povoloval praetor na žádost věřitelů a odkazovníků (ti mohli žádat až po věřitelích)