A19.....................................................................................zrevidováno

1. praetorský dědic

   • byl chráněn prostředky praetorského práva

   • Quorum bonorum – praetorský interdikt, mohl se jím domáhat vydání pozůstalostních věcí

   • interdikt byl účinný i proti civilnímu dědici, který musel uposlechnout, ale mohl pak použít svoji civilní dědickou žalobu

   • hereditas petitio měla proti praetorskému dědici naději na úspěch jen v tom případě, když mu praetor udělil držbu pozůstalosti jako věcně nepodloženou (bonorum possessio sine re)

Hereditas – dědictví

Dědická posloupnost a delační důvody

• hereditas - pozůstalost

• dědická posloupnost = základní pojem římského práva dědického

• přechod práv (zejména majetkových) ze zůstavitele na druhou osobu, dědice

• smrt zůstavitele je rozhodujícím, ale ne jediným předpokladem, aby posloupnost nastala

• delační důvody = skutečnosti, vymezují průběh dědické posloupnosti blíže a z nichž vyplývá, kdo je dědicem odůvodňují proč se zůstavitelův majetek na dědice přenáší (deferuje)

• posloupnost:

1. intestátní (zákonná) – delačním důvodem je zákon; dědic je určen ze zákona

2. testamentární – delačním důvodem je závěť (testament); osoba dědice určena v závěti

• zákonná dědická posloupnost je starší než testamentární

• přednost má vždy vůle zůstavitelova, která určuje, kdo se stane dědicem

• není-li vyjádřena vůle nebo je vyjádřena chybně, nastupuje intestátní posloupnost, dědic určen objjektivní normou

• princip univerzální sukcese:

• dědic dědil nejen zůstavitelova aktiva, ale i závazky, za které ručil v celé výši, ne pouze do výše zůstavitelových aktiv

• dědic nastupoval na zůstavitelovo místo

• stát se dědicem znamenalo získat jistou vlastnost, která toho, kdo ji získal charakterizovala trvale

• semel heres semper heres - jednou dědic, navždy dědic, stala-li se osoba dědicem, nešlo vzít zpět

• na dědice přecházela jedním rázem všechna práva a všechny povinnosti (závazky), jejichž subjektem byl zůstavitel

• na dědice ale nepřecházela taková práva nebo závazky, které měly vysloveně osobní povahu (např. syn nedědil po otci manželskou moc nad matkou)

• pozůstalost (hereditas) byla chápána jako jednotný celek i v hmotném, materiálním smyslu

• mohla existovat nezávisle na dědici

• ležící pozůstalost, která se v době, kdy dědic ještě dědictví nenabyl, mohla zvětšovat nebo zmenšovat

Posloupnost civilní a praetorská

• praetorská činnost zasáhla i do oblasti dědického práva  dvojí posloupnost – civilní a praetorská,

• civilní i praetorská byla opět podvojná (intestátní a testamentární)

hereditas

• původní dědická posloupnost civilního práva (2.význam slova hereditas – pozůstalost)

• civilní posloupnost měla i mimomajetkovou povahu (např. konat rodinné oběti - sacra)

• praetorská posloupnost měla ryze majetkovou povahu

• Gaius: „právo dědit (právo na prospěch z dědické posloupnosti) je samostatnou věcí nehmotnou“

• hereditas petitio

• ochrana civilního dědice (doslova „žádost o dědictví“)

• žaloba civilního práva podobná reivindikaci

• věcná žaloba

• právo, které jí bylo uplatňováno, bylo výlučné a absolutní