A19.....................................................................................zrevidováno

Akrescence dědického podílu a uprázdněné dědictví

• akrescence - nenabyl-li některý z dědiců dědictví a nikdo nenastoupil na jeho místo (v důsledku substituce, transmise)

• přirůstal uprázdněný podíl k podílům ostatních spoludědiců

• akrescencí se pak zvětšovaly poměrně podíly ostatních spoludědiců

• stalo se tak i když zůstavitel přesně určil podíly spoludědiců(vůle se považovala za orientační relativní vodítko)

• přírůstek uprázdněného podílu se nemusel týkat všech spoludědiců

• mohl prospívat jen těm, kteří byli s dědicem v užším svazku, za užší svazek se považuje:

• a) v testamentu - ustanovení testamentárních dědiců v jedné větě

• b) u intestátní posloupnosti - u intestátních dědiců v rámci kmene nebo linie

• uprázdněný podíl tedy přirůstal dědici v užším svazku, teprve uprázdnil-li se i tento podíl, akrescence ostatním

• akrescence měla přednost před sukcesivní delací u intestátní praetorské posloupnosti

• nastávala nezávisle na vůli spoludědiců

• dědicové nemuseli přirůstající podíl zvlášť speciálně přijímat

• rozhodující nebylo ani to, zda-li se se ostatní spoludědici podílů již nabyli nebo ne

• to, co zatěžovalo uprázdněný podíl (odkazy, manumisse), zprvu nepřecházelo na spoludědice, jímž podíl přirůstal, poklasické právo později toto stanovisko změnilo

principát

• akrescence byla omezena v okruhu testamentární posloupnosti (leges Iulia et Papia Poppaea)

• staré zásady byly ponechány v platnosti jen tehdy, bylo-li ustanovení za dědice od počátku neplatné

• uprázdněné podíly (kaducita podílů)

• caducum = odúmrť, podíl, jenž se uprázdnil po smrti zůstavitele

• nároky na uprázdněný podíl:

a) zůstavitelovi descendenti, ascendenti do 3. stupně příbuzenství – jen těm automaticky přirůstal podíl

b) ostatní spoludědicové a odkazovníci - mohli vindikovat podíl, pouze měli-li vlastní děti

c) nebylo-li ani takových osob - mohla uprázdněný podíl požadovat státní pokladna

• in causa caduci - podíl, jenž se uprázdnil po zřízení testamentu ještě za života zůstavitele

• justiniánské právo tato omezení zrušilo a zavedlo staré právo akrescence

uprázdnění dědictví

• mohlo nastat jen pokud je k dědictví povolán jen jeden dědic

• např. zemřel před delací nebo po ní, neměl způsobilost, neuplatnila se substituce či transmise

• bona vacantia = pozůstalost bez dědice, odúmrť, praetorské právo znalo možnost odevzdání pozůstalostním věřitelům, za principátu připadlo státní pokladně (viz. opět zákon Juliův)

Právní ochrana dědice

1. civilní dědic

   • hereditatis petitio – věcná civilní žaloba, má ji civilní dědic

   • působila proti každému, kdo dědici zadržoval pozůstalost nebo kdo držel jednotlivé pozůstalostní věci

   • k jejímu projednání byl příslušný centumvirální soud

   • žalobcem byl civilní dědic, podáním žaloby vindikoval pozůstalost jako celek nebo jednotlivé věci do ní náležící

   • pasivně legitimovaným byl jen ten držitel, který o sobě tvrdil, že je dědicem nebo nemohl uvést jiný důvod své držby

   • dědická žaloba byla vindikací pozůstalosti, je věcná žaloba - nesměřovala bezprostředně proti osobě žalovaného

   • žalovaný na ni nemusel reagovat a nemusel se účastnit soudního řízení, pokud žalobci vydal pozůstalost

   • Quem hereditatem – interdikt, který donucoval žalovaného, odmítal-li žalovaný jednat a vydat pozůstalost, mohl být k tomu donucen interdiktem kterým byla žalovanému odejmuta držba pozůstalosti

   • původně k uplatnění dědicova práva k věcem hmotným, v klasickém právu pak vše co se dalo zahrnout do zůstavitelova majetku

   • dědickou žalobou bylo možné se domáhat všeho, co po zůstavitelově smrti k pozůstalosti přibylo nebo věcí, které nastoupily na místo původních pozůstalostních předmětů

   • cílem žaloby bylo dosáhnout vydání pozůstalosti, což předpokládalo rozhodnutí o tom, že žalobce je dědicem

   • pokud by dědic věc jen vindikoval, mohl by žalovaný odporovat s tím, ať se nejprve rozhodne o dědickém právu žalobce

   • držitel pozůstalosti posuzován jako nepřikázaný jednatel, později se rozlišovalo, zda je držitelem v dobré či špatné víře

   • litiskontestace – důležitá pro rozhodnutí,co má držitel nahradit nebo restituovat

   • a) držitel v dobré víře – musí vrátit vše, co po litiskontestaci spotřeboval, dále škodu, kterou nedbalostně způsobil

   • b) držitel ve zlé víře – před litiskontestací ručil jako držitel v dobré víře před litiskontestací, po litiskontestaci ručil i za náhodné poškození pozůstalostních věci