prednaska-osoby-verze-ke-stazeni

Otázkou je, zda mohou být žalováni dědicové Gaia Seia. Odpověděl ze stipulace, která byla slíbena, neboť nebyla umluvena v souladu s dobrými mravy, žalujícímu bude stát v cestě námitka zlého úmyslu, protože zdá se být nečestné spoutat sňatky ať již sjednaná nebo budoucí poutem pokuty.

Pozn. Manželství je uzavřeno tehdy, pokud je zde affectio maritalis. Je zcela nepochopitelné římskému právnímu myšlení, tak jak se vyvinulo v klasickém právu, aby byla nevěsta nucena k osobnímu svazku pomocí vzniku práývních povinností a pod pokutou. Proto byly neplatné všechny smlouvy a sliby, že se manžel nerozvede, nebo že se snoubenec ožení.

Dig.35.1.71.1

Papinianus 17 quaest.

Titio centum relicta sunt ita, ut maeviam uxorem quae vidua est ducat: condicio non remittetur et ideo nec cautio remittenda est. huic sententiae non refragatur, quod, si quis pecuniam promittat, si maeviam uxorem non ducat, praetor actionem denegat: aliud est enim eligendi matrimonii poenae metu libertatem auferri, aliud ad testamentum certa lege invitari.

Titiovi je zanecháno sto tak, aby si vzal za manželku Maevii, která je vdova. Podmínka není odpuštěna, stejně jako kauce. Názory těchto nestaví se na odpor, jestliže kdo slibuje peníze, jestliže si nevezme Maeviu za ženu, praetor žalobu odmítne. Neboť něco jiného je odstraňovat svobodu manželství ze strachu nebo z trestu, něco jiného je být pozván k testamentu určitým pravidlem (lex - zde spíše ustanovení závěti).

D23.2.4. (vynechat)

Příklad X

právo manželské

Dig.24.1.32.13

Ulpianus 33 ad sab.

Si mulier et maritus diu seorsum quidem habitaverint, sed honorem invicem matrimonii habebant ( quod scimus interdum et inter consulares personas subsecutum), puto donationes non valere, quasi duraverint nuptiae: non enim coitus matrimonium facit, sed maritalis affectio: si tamen donator prior decesserit, tunc donatio valebit.

Jestliže žena a manžel dlouho žili odděleně, ale manželskou čest střídavě měli [(protože víme, že čas od času a že následoval mezi konzulské osoby (mezi bývalé konzuly))], mám za to, že darování je neplatné, jakoby ještě trvalo manželství. Neboť manželství neustavuje soulož, ale affectio maritalis. Jestliže by přece dárce prve zemřel, tehdy by darování platilo.

Pozn. Affecctio maritalis, což do češtiny překládáme jako „působení, stav nálada“.

Manželství v římském právu, to není smlouva, není kontrakt, i když jako kontrakt bylo ve středověku popisováno kanonisty. Budeme hovořit o volném manželství (sine in manu conventione).

Manželství je“životní společenství muže a ženy, spojené s úmyslem manželství.“4

Trvá tak dlouho, dokud manželé spolu žijí, sílejí spolu všechno dobré i zlé, a trvá jejich úmysl žít spolu jako manželé. Zda existuje affectio maritalis zjišťujeme buď podle prohlášení obou manželů nebo podle toho, zda se k sobě manželé chovají tak, jak se k sobě manželé chovat mají. Tuto zevní složku, vnější důkaz affectio maritalis nazýváme honor matrimonii.