1_1_Mechanika uvod

Vektorovou  veli

činu  označujeme  zpravidla  kurzívou  a  to  tučnou  nebo  šipkou  nad  jejím 

symbolem.  Nap

říklad  sílu  zapíšeme  jako  F,  nebo  F

.  Vektorovou  veli

činu  znázorňujeme 

úse

čkou  určité  délky  a  určitého  orientovaného  směru.    Délka  této  úsečky  určuje  velikost 

vektoru – je to skalár. Velikost vektoru A zapisujeme 
jako  A  = 

│A│.  Směr  vektoru  je  dán  přímkou  ve 

které  vektor  leží.  A  kone

čně orientaci vektoru  nám 

ur

čuje  počáteční  (O)  a  koncový  bod  vektoru.  Na 

obrázku  Obr.1.1.-2  vidíme  znázorn

ěnu  sílu  F 

velikosti  F = 4 N p

ůsobící ve směru osy x. Na tomto 

obrázku je také znázorn

ěn důležitý bod O – počáteční 

bod vektoru ozna

čovaný jako umístění vektoru.    

Obr.1.1.-2

Ke každému vektoru existuje opačný vektor. Opa

čný vektor má stejnou velikost, stejný směr, 

ale opa

čnou orientaci. Vektor opačný k vektoru a značíme jako –a. 

Pro  po

čítání  s vektory  platí  některá  odlišná  pravidla  než  při  počítání  se  skaláry  (čísly)  tzv.

pravidla vektorového počtu: 

►

 Sčítání  vektorů.  Vektory  s

čítáme  vektorovým  součtem.  Narozdíl  od  sčítání  dvou 

čísel  musíme  v tomto  případě  vzít  v úvahu  nejen  velikost  vektorů,  ale  i  jejich  směr. 
Matematický zápis pro vektorový sou

čet je:

s = a + b,  s = b + a   

1.1.-1 

Výsledný  vektor  s  nazýváme  výslednice  vektorů,  s