2_2_1_Termika

mikrostavů určujících daný makrostav určuje pravděpodobnost výskytu makrostavu. Pro lepší 
pochopení těchto tvrzení uveďme jednoduchý příklad. 

Uvažujme pro jednoduchost, že v nádobě máme dvě molekuly. Označme je 

 a  a mysleme 

si nádobu rozdělenou na dvě části A a B. Dvě molekuly můžeme do A a B rozdělit čtyřmi 
způsoby: molekuly 

 i  jsou v části nádoby A, molekuly  i  jsou obě v části nádoby B, 

molekula 

 je v části A a  v části B, molekula  je v části A a  v části B. Čtyři mikrostavy 

určují tři rozlišitelné makrostavy. Makrostavy s nerovnoměrným rozdělením molekul jsou dva 
a pravděpodobnost realizace každého z nich je 0,25. Makrostav s rovnoměrným rozdělením lze 
realizovat dvěma mikrostavy a pravděpodobnost jeho realizace je 0,50. Jistě si představíte, jak 
by to vypadalo, kdybychom v nádobě uvažovali více částic. 

8 

A teď si představte, že plyn v nádobě může obsahovat třeba 10

23 molekul. Výpočty lze 

dokázat, že 

pravděpodobnost samovolného stlačení plynu do jedné poloviny nádoby je tak 

malá, že můžeme považovat takový stav pro soustavu s velkým počtem částic za nemožný. 

Naproti tomu lze dokázat, že pravděpodobnost rovnoměrného rozdělení molekul plynu 
v nádobě je při obrovském počtu molekul značně větší než pravděpodobnost každého 
nerovnoměrného rozdělení. To ale znamená, že 

rovnovážný stav soustavy je při 

neproměnných vnějších podmínkách stavem s největší pravděpodobností výskytu. 

Probíhá-li určitý děj tak, že soustava při tomto ději prochází řadou na sebe navazujících 
rovnovážných stavů, pak tento děj nazýváme 

rovnovážný děj. Skutečné děje jsou