3_01_El_pole

 
Tok celkovou plochou je určen integrací přes celou plochu:  

∫ ⋅

=

Φ

S

e

S

E d  

         3.1.-28 

 
Definici  toku  můžeme  zjednodušit  ve  speciálním  případě  pro  tok  malou  ploškou 

∆S 

umístěnou v 

homogenním elektrickém poli (E = konst): 

Obr. 3.1.-21 
 

α

cos

S

E

e

∆

=

∆

=

∆Φ

S

E

          3.1.-29 

Má-li vektor intenzity 

E homogenního elektrického pole směr a orientaci totožný s vektorem 

normály k plošce 

∆S, tok touto plochou je maximální a platí:     

S

E

e

∆

=

∆Φ

, 

          3.1.-30 

352 

neboť cos 

α = 1, tj. úhel svírající vektor intenzity s vektorem pole je nulový. 

 
Jednotkou toku intenzity elektrického pole je volt metr:  V.m, resp. lze také užívat N.m

2.C-1. 

Gaussův zákon elektrostatiky  

Při  stanovení  toku  vektoru  intenzity  elektrického  pole  je  vždy  důležitá  volba  plochy. 

Velmi  často  se  užívá  tzv. 

Gaussova  plocha  –  myšlená  uzavřená  plocha  libovolného  tvaru. 

Nejvhodnější  tvar  je  však  ten,  který  vyjadřuje  symetrii  zkoumaného  problému.  Proto  se 
nejčastěji volí za Gaussovu plochu povrch koule, válce či jiného útvaru, který má definovaný 
prvek symetrie. 

Uvažujme  elektrické  pole

 kladného  statického  bodového  náboje  Q,  který  je 

tentokráte ve vakuu obklopen uzavřenou plochou: 
 

 
Obr. 3.1.-22 
 

Siločáry  jsou  rozloženy  sféricky  symetricky,  vycházejí  z daného  náboje  radiálně.  Pokud 

uzavřeme  náboj  do 

kulové  plochy  poloměru  r  se  středem  v náboji  Q  a  uvážíme  normování