Teorie obvodu I (TOI)

  definovat  základní  pojmy  z topologie  elektrických  obvodů  (uzel,  dvojpól,  větev, 

topologické  schéma,  cesta,  smyčka,  J-křivka,  úplný  strom,  systém  nezávislý  uzlů, 
systém nezávislých větví, systém nezávislých řezů), 

  sestavovat rovnice podle 1. a 2. Kirchhoffova zákona, 

  analyzovat výkony, 

  zobrazovat okamţité hodnoty veličin a konstruovat jejich vektorové diagramy.

Výklad 

Pro teorii obvodů mají základní význam obvodové rovnice, jenţ jsou matematickými modely reálných 
jevů.  Obvodové  rovnice  popisují  zapojení  obvodových  prvků  a  charakteristiky  obvodových  prvků. 
Před  sestavováním  (formulací)  obvodových  rovnic  je  nezbytné  orientovat  obvodové  veličiny, 
respektive graf obvodu počítacími (vztaţnými, referenčními) šipkami. Směr počítacích šipek volíme 
libovolně.  Jsou-li  směry  šipek  napětí  a  proudu  shodné  (souhlasné),  mluvíme  o  tzv.  spotřebičové 
orientaci šipek, jsou-li směry šipek napětí a proudu opačné (nesouhlasné), jedná se o tzv. zdrojovou 
orientaci šipek. 
 

4.1.  Topologie elektrických obvodů 

Elektrotechnické zařízení, jehoţ vlastnosti lze popsat vztahy  mezi napětími a proudy jeho součástek 
nazýváme reálný elektrický obvod, jeho součástky reálné obvodové prvky a napětí a proudy obvodové 
veličiny.  Obvodové  schéma  graficky  vyjadřuje  strukturu  obvodu  –  je  to  elektrotechnický  výkres, 
v němţ  jsou  jednotlivé  součástky  reprezentovány  smluvenými  značkami  s příslušným  označením  a 
dále  je  plnými  čarami  zakresleno  propojení  svorek.  propojení  vodičů  tvořící  uzel  je  vyznačováno 
tečkou (bodem). Kříţení čar bez tečky znamená, ţe zde vodiče nejsou propojeny.