Biologie člověka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ribozom:
Malá a velká podjednotka – spojené pouze při translaci
Velká podjednotka – 5 S, 18 S, 28 S RNA + 49 proteinů
Malá podjednotka – 18 S RNA + 33 proteinů
Endoplazmatické retikulum:
Síť membrán
Hrubé – ribozomy a proteosyntéza
Hladké – syntéza lipidů, glykogenu (polymer glukózy – jaterní škrob)
Golgiho aparát:
Soustava membrán vazba cukrů s lipidy/proteiny, tvorba škrobu
Lysosomy:
Obsahují trávicí enzymy
Vesikuly:
Dočasné zásobárny transportních látek
Mitochondrie:
Dvě membrány, uvnitř kristy
102 - 104 mitochondrií v buňce – nemusí mít v jedné buňce identickou DNA
Genom podobný genomu bakterií – původ v syntéze s archebakteriemi
Mitochondriální dědičnost matroklinní
Distribuce do gamet nahodilá
DNA cirkulární, dvouvláknová
2 – 10 molekul DNA v jedné mitochondrii
Kooperace s jaderným genomem
Geny kódují např. enzymy Krebsova cyklu, enzymy katalyzující buněčné dýchání
Tvořena vnější a vnitřní membránou
Specifikace buněk
Kmenové buňky
Dělí se nesymetricky
Kmenová b. nediferencovaná progenitorová buňka (postupně se terminálně diferencuje, proliferační aktivita)
Typy:
Pluripotentní – z časných embryí (fetální kmenové b.), diferencují ve všechny typy buněk kromě totipotentní b.
Totipotentní – pouze zygota a buňky vzniklé prvním dělením (mohou se přeměnit v jakýkoliv typ buněk)
Multipotentní – produkce příbuzných buněk daného typu
Unipotentní
Využití:
Terapie
Odběr z pupečníkové krve – umožnění nahrazení kostní dřeně při transplantacích, méně citlivé na reakci imunitního systému
Hematopoietické KB:
Léčba lymfoproliferativních onemocnění, vrozených imunodeficitů
Diferencované buňky
Specializovaná struktura, funkce, doba životnosti
Krátká životnost
Dlouhá životnost
Housekeeping geny:
Aktivní ve všech buňkách
Zajišťují základní funkce buněčného metabolismu – syntéza nukleových kyselin apod.
Specializované geny:
Epigenetická regulace diferenciace (imprinting – methylace ostrůvků cytosinu)
Mezibuněčná komunikace:
Koordinace pochodů
Buňky gen. naprogramovány – mohou na signální látky reagovat selektivně podle vývojového stadia organismu a typu buněk
Přenos signálu od signální molekuly od jádra je zprostředkován mnohastupňovým signalizačním systémem
Vazba receptoru a signální molekuly zahajuje signalizační kaskádu, která končí až v jádře
Dělení
Buněčný cyklus:
Interfáze – G1, G2 fáze
Mitóza – trvání cca. 1 hodina
G0 fáze – setrvání v „nečinném“ stavu
G1:
Normální činnost buňky – plní svou funkci v organismu
Na konci probíhá regulační bod – dochází ke kontrole, při poruše nepokračuje dál, začínají opravy. Pokud jsou opravy úspěšné, buňka pokračuje dál ve svém cyklu do S fáze, pokud ne, spustí se programovaná buněčná smrt
S:
Zkratka pro syntetickou fázi