Kriminalistika - zkušební otázky

47)Pojem a druhy rekognice:

Pojem rekognice: rekognice je samostatnou metodou kriminalistické praktické činnosti, spočívající v opětovném poznání dříve vnímaného objektu poznávající osobou s cílem ztotožnění objektu; rekognice se používá v případech , kdy je nutno ztotožnit osobu, zvíře či věc a kdy existuje osoba, která v souvislosti s vyšetřovanou událostí ztotožňovaný objekt vnímala a v její paměti zůstal zachován myšlenkový obraz tohoto objektu→rekognice je zvláštní formou identifikace a její podstatou je znovupoznání; Termínem znovupoznání se označují psychofyziologické procesy probíhající v mozku člověka, které umožňují zapamatování vnímaného, vybavení dříve vnímaného objektu a srovnávání vybavené představy s momentálním vjemem předváděného objektu; přitom dochází k vylučování či ztotožnění předváděných objektů; za zvláštnosti formy identifikace znovupoznáním oproti identifikace znalecké lze považovat zejména: a)nezastupitelnost subjektu identifikace(subjektem může být pouze osoba, která předváděný objekt v minulosti vnímala), b)ztotožňujícími objekty jsou paměťová stopa dříve vnímaného a momentální vjem předváděných objektů; c)neopakovatelnost úkonu poté, co poznávací osoba již jednou identifikovala ztotožňovaný objekt, neboť vedle již existující paměťové stopy identifikovaného objektu se při rekognici vytváří nový myšlenkový obraz předvedeného objektu, který může sugestivně ovlivnit znovupoznání při rekognici opakované; rozdíly mezi výslechem a rekognicí spočívají v těchzto skutečnostech: a)psychologická podstata výslechu a rekognice je rozdílná(podstatou výpovědi je reprodukce vnímaného, podstatou rekognice je znovupoznání), b)rekognici nelze na rozdíl od výslechu uskutečnit bez nového vnímání objektu, c)rekognice je na rozdíl od výslechu úkonem neopakovatelným, d)rekognice na rozdíl od výslechu sleduje úzce vymezený cíl(identifikaci objektu);

Druhy rekognice: rekognici lze klasifikovat podle různých kritérií: 1.podle stupně původnosti předváděného objektu: a)rekognice objektů in natura, b)rekognice podle modelů(reprodukce, nejčastěji fotografie ztotožňovaných objektů); 2.podle charakteru předváděných objektů: a)rekognice osob, b)rekognice věcí, c)rekognice zvířat; 3.podle charakteru identifikačních znaků: a)rekognice podle anatomicko-morfologických znaků osob a zvířat, b)rekognice podle vnějších znaků věcí movitých i nemovitých, c)rekognice podle funkčních znaků osob(chůze, držení těla apod.); 4.podle způsobu předvedení objektů: a)rekognice s předvedením identifikovaného objektu ve skupině spolu s přivzatými objekty(najednou), b)rekognice s předvedením jen jednoho identifikovaného objektu(typické u identifikace mrtvol), c)rekognice s předvedením identifikovaného objektu a přivzatých objektů jednotlivě(po sobě), což je typické u rekognicí nemovitostí, nebo osob podle funkčních znaků;