Teorie na zkoušku

Dlouhodobá křivka nabídky (ASLR)

• Je vertikální – relace cen a nákladů se po čase vyrovnají na původní poměr

Skutečný GDP

• Veličina, kterou získáme peněžním oceněním produkce

Potenciální GDP

• Hrubý domácí produkt vytvořený v podmínkách plného využití výrobních zdrojů

• Představuje úroveň výkonu dlouhodobě udržitelnou

agregátní poptávka

Agregátní poptávka

• Souhrn poptávky všech ekonomických subjektů

• Závisí na výši důchodů a na cenové hladině, ale také na dalších faktorech – úvěrové podmínky a státní hospodářská politika, také očekávání budoucího vývoje

pojetí ekonomické rovnováhy

Klasický model

Cenový mechanismus

• Ceny na trhu zboží, služeb i výrobních faktorů jsou pružné a zajišťují plné využití výrobních faktorů

• Změna agregátní poptávky se promítá pouze do pohybu cenové hladiny, a nikoliv do objemu reálného produktu

• Na finančních trzích funguje proces utváření rovnováhy prostřednictvím změn úrokových měr

Investice a úspory

• Jestliže jsou zamýšlené investiční výdaje vyšší než disponibilní úspory, způsobí tento převis poptávky po úsporách růst úrokové míry → růst objemu úspor

• Pokud je na trhu přebytek úspor nad zamýšlenými investicemi → pokles úrokové míry

• Z podmínek klasického modelu vyplývá, že tržní mechanismus je sám schopen zajistit rovnováhu ekonomiky

Keynesiánský model

Cenový mechanismus

• Nepovažuje ceny výrobků, služeb a výrobních faktorů za absolutně pružné

• Agregátní nabídka za těchto podmínek závisí na změně úrovně cen

Investice a úspory

• Disponibilní důchod se rozděluje na spotřební výdaje a úspory

• V Keynesiánském modelu je určující vztah spotřeby a disponibilního důchodu (vyjádřen křivkou spotřeby)

• S rostoucím disponibilním důchodem roste i spotřeba

• Na finančních trzích představují úspory stranu nabídky a investice poptávku po úsporách

• Značná pozornost je věnována vývoji investic, které vyvolávají velké výkyvy v agregátní poptávce

Závěry keynesiánského pojetí pro hospodářskou praxi:

1. Tržní mechanismus zajistí rovnováhu ekonomicky (ale nemusí být plně využity zdroje)

2. Dosažení rovnováhy při plném využití výrobních zdrojů může být dosaženo prostřednictvím regulace agregátní poptávky působením státních zásahů

Neokeynesiánský model

• Kompromis spojením keynesiánského a klasického přístupu

Nabídka v krátkém a dlouhém období

• Z hlediska krátkého období rozlišujeme na křivce agregátní nabídky dvě pole:

  1. Keynesiánské – skutečný produkt je nižší než potencionální, výrobní faktory nejsou plně využity

  2. Klasické – skutečný produkt je vyšší než potencionální, plné využití zdrojů růst výroby je doprovázen inflací

• Z hlediska dlouhého období jsou ceny pružné, křivka agregátní nabídky je shodná s potencionálním produktem. V tom je neokeynesiánský názor shodný s klasickým.