Elektrotechnika_1_Skripta

− , kde n značí počet všech 

uzlů obvodu (jeden uzel je volen jako referenční). Byl vysvětlen způsob sestavení maticové 
rovnice  přímo ze schématu obvodu, bylo poukázáno na možnost použití „razítek“ prvků pro 
automatizaci sestavení vodivostní matice. Byla učiněna poznámka o použití metody uzlových 
napětí při výpočtu vstupního odporu a činitele přenosu elektrického obvodu. Konečně byla 
diskutována  modifikovaná metoda uzlových napětí, která kombinuje klasickou metodu 
uzlových napětí a aplikaci II. Kirchhoffova zákona. Metoda odstraňuje některé nevýhody 
samotné metody uzlových napětí, jako je nemožnost zahrnout větve s ideálními zdroji napětí 
aj. Byla ukázána možnost použití „razítek“ prvků pro sestavení výsledné matice soustavy, 
včetně razítek ideálních řízených zdrojů a operačního zesilovače. Bylo zdůrazněno, že metoda 
je obzvláště vhodná pro počítačové řešení elektrických obvodů.   

Elektrotechnika 1 

109 

 V 

podkapitole 

3.7

 byly probrány některé významné teorémy a principy, které se při 

analýze elektrických obvodů  často používají. Princip superpozice obecně platný ve všech 
lineárních

 soustavách – účinek součtu příčin je roven součtu účinků jednotlivých příčin 

působících samostatně

 – byl aplikován pro podmínky analýzy elektrických obvodů. Bylo 

ukázáno, že dříve diskutovaná metoda postupného zjednodušování obvodu je použitelná i 
pro řešení vícezdrojových obvodů právě ve spojení s principem superpozice: nechá se působit 
vždy pouze jeden nezávislý zdroj – ostatní nezávislé zdroje jsou vyřazeny (ideální zdroje 
napětí zkratovány

, větve s ideálními zdroji proudu rozpojeny), a výsledné řešení je dáno 

algebraickým součtem  řešení dílčích. Dále byly diskutovány věty o náhradních zdrojích, 
které jsou použitelné jako náhrada lineární části obvodu a vhodné především tehdy, kdy 
hledáme napětí nebo proud na rezistoru s proměnným odporem. Podle Théveninovy věty je 
vnitřní napětí Ui náhradního napěťového zdroje dáno napětím naprázdno U0 a vnitřní odpor Ri 

je dán odporem na svorkách zátěže při jejím vypojení a za předpokladu, že všechny nezávislé 
zdroje jsou vyřazeny. Podle Nortonovy věty je vnitřní proud Ii náhradního proudového zdroje