Otázky ke zkoušce - agroekologie

Obecně platí, že stabilita krajiny je přímo úměrná podílu, který v ní zaujímá stabilní ekosystémy. Krajinu složenou jen ze stabilních ekosystémů nelze hospodářsky využívat.

Nepřímá úměra mezi celkovou produkcí společenstva a stabilitou vytváří ekologické dilema : buď krajina zaměřená na produkci, složená ze sukcesně nezralých a tedy nestabilních ekosystémů nebo krajina zaměřená na stabilitu prostřednictvím sukcesně zralých, ale málo výnosných přírodních ekosystémů.

Dnešní člověk, proto aby mohl přežít musí neustále degradovat krajinu. Ovšem ne natolik aby nastartoval sérii nevratných degradačních změn vedoucích neobyvatelnému stavu. Jde říci, že jde o hledání společensky, ekologicky a ekonomicky únosné míry destabilizace krajiny ve srovnání s přirozeným stavem. Udržení tohoto stavu vyžaduje přísun vnější antropogenní energie a informace a přerušení tohoto toku nastartuje sérii sukcesních změn v krajině.

93. Vytvoření trvale udržitelné krajiny, ÚSES

Obecně lze říci, že industriální zemědělské postupy, vzhledem k ignorování biologických a ekologických procesů snižují krajinnou diverzitu včetně biodiverzity i stabilitu krajiny, zatímco řada alternativních zemědělských postupů tyto parametry zvyšuje. Lze vytipovat několik prostředků k vytvoření trvale udržitelné zemědělské krajiny:

1. snížit množství energomateriálových vstupů do agroekosystému.

2. optimalizovat vnitřní regulační mechanismy ( pro zadržení a recyklaci živin, vytvoření vhodného mikroklimatu a kontrolu škůdců a chorob.

3. snížit výstupy energomateriálových toků kromě sklizně ( tj. vyplavování a povrchový odtok živin, eroze apod.) Těchto cílů lze dosáhnout : zvyšováním obecné diverzity na všech úrovních ( tolerance některých plevelů, pestré osevní postupy, podpora širokých ekotonů aj.), časoprostorovou optimalizací a minimalizací všech agrotechnických zásahů, minimalizací negativních a maximalizací pozitivních interakcí agroekosystému a ostatních ekosystémů v krajině.

Územní systém ekologické stability ( ÚSES ) – soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny účelně rozmístěných dle mnoha kritérií.ÚSES respektuje rozmanitost aktuálních i budoucích přírodních ekosystémů v řešeném území, jejich prostorové vazby prostřednictvím biokoridorů, prostorové parametry jako minimální velikost, šířka, délka, spojitost apod. ÚSES musí být dlouhodobě respektován, protože vytvoření a stabilizace přírodě blízkých ekosystémů trvá v podmínkách naší krajiny 20 – 200 let a proto musí být respektován všemi různými aktivitami ( výstavbou sídel, továren, dolů apod.)

ÚSES je v ČR vytvořená síť ekologicky významných částí krajiny, které jsou středisky vyšší ekologické diverzity. Je snaha tento systém vytvářet.