Otázky ke zkoušce - agroekologie

94. Krajinné zóny a krajinný management ve vztahu k nim

Máme 4 krajinné zóny s odlišným managementem –

1) ochranné - s převahou přírodních struktur, tato zóna je v konkurenci ochrany přírody, snahou je dosáhnout přírodě co nejbližšího stavu bez negativní lidské činnosti.

2) kompromisní – harmonická směsice přírodních struktur i struktur pod lidským vlivem, převažující aktivitou je rekreace.

3) produkční – v konkurenci zemědělství a lesnictví. Snaha více ekologicky optimalizovat namísto maximalizovat zisky.

4) urban – industriální – heterotrofní, zcela zastavěné prostředí, nebo prostředí zbavené půdy např.těžbou.

Ve výše uvedeném pořadí také klesá stabilita těchto ekosystémů.

Zejména kompromisní a ochranné zóny by měli být v krajině zastoupeny v určité minimální početnosti. V jaké, to záleží na podmínkách prostředí : čím je ekologicky citlivější ( př. svažitější, degradovanější….) tím musí býti větší množství.

Plochy ochranných zón nesmí přímo sousedit s plochami zón urban – industriálních, vždy je nutno je oddělit plochami zón kompromisních nebo produkčních vytvářející pásmo minimalizující negativní interakce.

Prostorový rozsah zón urban – industriálních by neměl být příliš velký a pokud není zbytí, měly by být protkány pásy kompromisních zón ( parky apod.)

Čím je vyšší stupeň ekologizace hospodaření v produkčních zónách, tím nižší může být podíl zón ochranných a naopak. Čím vyšší je v krajině podíl zón urban – industriálních, tím vyšší by měl být podíl ochranných zón.

95. Management neprodukčních složek zemědělské krajiny ( úhorů, remízků, okrajů pozemků) – důvody a zásady

Management úhorů – úhory jsou plochy dočasně nebo trvale zbavených zemědělské činnosti. Jejich management je velkým problémem. Sukcese dovede časem tyto plochy k vyspělejšímu společenstvu. Rychlost sukcese je však kromě jiného, dána také stupněm degradace ekosystému. Je dokázáno, že mezistádia sukcesního vývoje mohou být nebezpečné jak okolním ekosystémům, tak i sama sobě, díky agresivním plevelům. Proto je vhodné určitý lidský zásah, který urychli sukcesní procesy, pomůže zmírnit negativní vliv na okolí a prolomit bariéru biotických toků. Podobné závěry lze učinit i v případě revitalizace těžce degradovaných ekosystémů ( př. povrchová těžba ) . revitalizace se musí řídit zásadami krajiny. Naopak je známo, že některé dlouholeté úhory jsou dnes vnímány jako cenná součást krajiny, i když původní těžká antropogenní degradace krajiny v některých případech téměř zabránila jejich sukcesnímu vývoji.

Management okraje pozemků – jejich struktura záleží na způsobu hospodaření. Mohou být velmi ostré ( př. pole, které se doorává až k lesu ), nebo existuje plynulé přechodné území. Velmi často okraj rozpoznáváme jako samotnou krajinnou složku, se zvláštní biotou a vlastnostmi, lišícími se od obou sousedních krajinných struktur. Tato struktura se nazývá ekoton. Hraje v zemědělské krajině významnou roli. Může být druhově bohatší než obě sousední struktury ´tzv. ekotonální efekt – obsahuje druhy jak obou sousedních struktur, tak druhy specifické pro ekoton. Ekotony mohou usnadnit šíření se škůdců, bioregulátorů – ale také mohou působit jako migrační bariéra ( podobně jako koridor). Pro zemědělce jsou ekotony významné z důvodů šíření se škůdců (př.travní ekotony), zatímco sukcesně vyspělejší ekotony jsou významným utočištěm bioregulátorů. Kteří jsou schopné pronikat do otevřených polí.