Otázky ke zkoušce - agroekologie

91. Biodiverzita v krajině : vliv diverzifikace, insularizace, mezinárodní organizace a úmluvy na ochrany biodiverzity

Biodiverzita – rozmanitost organismů na všech úrovních ( od jedinců přes populace atd. ) S vývojem zemědělství byli přírodní ekosystémy postupně nahrazovány agroekosystémy. Tím docházelo k drastické destrukci biodiverzity. Člověk dodává do přírody energii, čímž brání přírodnímu procesům dovést degradovaný ekosystém přirozenou sukcesí k funkční bohatosti přírodních ekosystémů ( bohaté biodiverzitě).Objevuje se snaha chránit přírodní zdroje, kvalitu prostředí a udržovat ekosystémy produktivní. Přírodní i antropogenní diverzifikace zvyšuje obvykle její biodiverzitu. Každé prostředí má svoji optimální biodiverzitu – a při výkyvu se snaží opět dostat do optimálního stavu. Dnešní člověk nemůže přežít v nepoškozené krajině, musí ji do jisté míry degradovat. Jedním z nejčastějších a nejčasnějších je devastace biodiverzity.

V dnešní době značná část území představuje intenzivně obhospodařované pozemky a zastavěné plochy a druhou část tvoří plochy pod malým vlivem člověka a mezi nimi jsou vtroušeny plošky přírodě blízkých ekosystémů ( ty jsou plošně omezeny, rozptýleny a od sebe odděleny – fregmentovány ). Fragmentace ekotopů přináší efekt – tzv. insularizace tj. zbytkové přírodní plošky uvnitř krajinné matrice působí jako ostrovy s 2 hlavními problémy : izolace a dopad lidské aktivity z okolní krajinné matrice. Rozptýlená zeleň, kromě ochrany biodiverzity má i funkci produkce biomasy, ochrany půdy, estetické, útočiště pro řadů organismů aj.

Důvody na ochranu biodiverzyty byly shrnuty v dokumentu „ Úmluva o biodiverzitě“ z Ria de Janeira ( 1992 ) : přírodní bohatství, každý druh má svoji cenu samo o sobě, tj. to je bez ohledu na aktuální či potenciální využití člověkem. Vzájemné vztahy mezi jednotlivými druhy udržují společenstva ve vyrovnaném stavu. Př. odhaduje se, že na každém druhu rostliny je závislá existence dalších 30 organismů.

Některé mezinárodní úmluvy v oblasti ochrany přírody důležitě pro ČR : Ramsarská úmluva – konvekce o ochraně mokřadech a jejich fauny a flóry.

Bernská konvekce - o ochraně Evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť- přes myslivost, rybářství až po týrání zvířat.

Úmluva o biologické diverzitě – cílem je ochrana biodiverzity, trvale udržitelné využívání jejich složek, atd.

92. Stabilita krajiny, vliv degradace na udržitelnou populaci lidí

Stabilita krajiny úzce souvisí s vytvořením trvale udržitelné zemědělské krajiny. Jako stabilní označujeme krajinu tehdy, když se parametry v časovém průběhu podstatně nemění nebo když mírně oscilují rovnoběžně s časovou osou. V krajině můžeme studovat a kvantifikovat nejrůznější parametry : tvar plošek, produktivitu, obsah dusíku, diverzitu bioty, rychlost sukcese, toky vody apod.) Podobně jako u ekosystému , i na krajinné úrovni rozlišujeme odolnost ( rezistenci) jako schopnost odolávat určité intenzitě narušení a pružnost jako schopnost krajiny vrátit se po změně do původního stavu.